Vira se vrátila z práce a slyšela, jak se v babiččině pokoji mluví. Byla to její sestřenice Ksenia. Na stole u babiččiny postele ležela klobása, bílý chléb a čokoláda. -“Co to je? Ksenie, proč jsi to babičce přinesla? Stokrát jsem jí říkala, že si to nemůže dát, že jí bude celou noc špatně.
-Jaká jsi egoistka, Věro. Nemůžeš chudince babičce koupit nic pořádného, už ji nebaví tvoje dušené karbanátky a zelenina. Lidé chtějí normální jídlo a sladkosti. Jedna čokoládová tyčinka stejně nic nezmůže. Rozzlobená Věra odešla do kuchyně.
Stejně bude babičce vařit jídla, která jí předepsal doktor, protože babička drží dietu. A všechny ty slané, tučné a sladké věci mají na její stav dramatický vliv. A přesně to se stalo.Když Ksenia odešla, o několik hodin později její babička zemřela.
Věra se od babičky v noci ani na vteřinu nehnula: -Řekni mi, stojí těch pár kousků salámu a čokoládová tyčinka za všechnu tu bolest? O týden později Věra těžce onemocněla. Teplotu však ignorovala a dál chodila do práce. Nachlazení přešlo v zápal plic a Věru hospitalizovali.
Třetí den se cítila o něco lépe a začala přesvědčovat lékaře: „Babička je úplně slabá, jestli to pár dní zvládne sama, tak je třeba se o ni postarat. Nebere telefony. – „Ne, musíte zůstat v nemocnici ještě týden, vaše léčba antibiotiky ještě neskončila, nemohu vás propustit.
Musela jsem zavolat Ksenii, ale říkala, že má moc práce. Věru ani neposlouchala a vypnula telefon. Věře se podařilo přesvědčit doktorku, aby na pár hodin odešla a přemluvila sousedku, aby se o babičku postarala, ale když se vrátila domů, zjistila, že babička je v bezvědomí. Okamžitě zavolala záchranku.
O několik dní později se babička cítila o něco lépe a Vera byla propuštěna. – „Věro, musím jít k notáři a pak bych chtěla alespoň na chvíli navštívit dědečkův hrob. Udělali jsme všechno, co jsme mohli. A v noci babička zemřela. Po pohřbu přišel za Věrou Ksjuša: -“Ach, ty darebáku a nestydo!
Byl jsem u notáře a babička na tebe všechno přepsala. Donutila jsi ji přepsat byt, daču a všechny úspory! Však já tě zažaluju, uvidíš! Neuspěli, ale Věře bylo velmi nepříjemné, že Ksenii pořád vidí. Prodala tedy veškerý svůj majetek a odstěhovala se do jiného města, aby začala nový život.
