Ilju vždycky přitahovaly okázalé a temperamentní dívky a on se neohlížel na jejich minulost ani na to, kolik měly nápadníků. Hlavní je pro Ilju jasná skořápka. Za takovými dívkami utíkal, moc se mu líbily. Takové veselé, bezstarostné, vždy připravené.
S nimi se Ilja cítil živý, cítil příliv energie. Ale rodiče mu pořád říkali, že by si měl vzít skromnou a slušnou dívku bez minulosti. Ale Ilja o takové šedé myšky neměl zájem a rodiče poslechl – se svatbou nespěchal. Když už toho měl Ilja dost, bylo mu čtyřicet let. Byl čas myslet na rodinu, na ženu a děti.
Začal hledat někoho, kdo by se líbil jemu i jeho rodičům. Našel dívku jménem Lisa. Studovala na univerzitě, byla ještě velmi mladá, bez temné minulosti, naivní, milá dívka – přesně taková, jakou Ilja hledal. Sama Lisa byla šťastná, že si jí najednou všiml tak vážený muž, jako je Ilja. Všechny holky z kurzu jí záviděly.
Jejich kluci jezdí autobusem a její Ilja jezdí drahým autem. Také jí dával květiny, velké drahé kytice. Ilja se o dívku dobře staral. A Líziným rodičům se moc líbila a rozhodli se, že se vezmou. Matka hned Iljovi řekla: „Neotálej s dětmi. Udělali to a za devět měsíců se Lise narodil chlapec. Iljovi rodiče byli radostí a štěstím bez sebe, všichni byli šťastní.
A sám Ilja se cítil dobře v roli dobrého otce, manžela a vzorného muže rodiny. Lisa dobře vystudovala univerzitu a pak porodila holčičku. Prarodiče dali snaše dárky a nevěděli, jak dát najevo svou radost. Měli Lízu velmi rádi. Vždycky ji chválili.
Jednoho dne přišel Ilja za Lízou, aby jí sdělil důležitou novinu: -Rozvádíme se… -Cože, ale jak, proč?! -Liso, odpusť mi, vím, jak hrozně si počínám, ale zamiloval jsem se do jiné. Nechávám dům a všechno tobě a dětem. Ale já odcházím.
Ta druhá žena byla nová sekretářka v Iljově práci. Byla to ta samá osudová žena, ke které Ilju od mládí přitahovala duše. Rodiče byli synovým jednáním zklamaní, ale nadále Lízu všemožně podporovali. – „To nevydrží,“ řekla Iljova matka.
