Moje kamarádka Lilya měla před svatbou rozlučku se svobodou v jednom klubu. Když skončila, bylo už pozdě. Zavolala jsem manželovi, abych ho upozornila, že se chystám strávit noc u Lilyi. Domů jsem se vrátila brzy ráno.
V tu chvíli jsem měla jen dvě touhy – vykoupat se a dobře se vyspat. Doma jsem však našla Margaritu, manželovu sestru. S Jevhenem jsme nemohli mít děti: byl panic. Byl to pro nás velký problém. S manželem jsme se rozhodli, že o tom jeho matce neřekneme.
Koneckonců je to naše rodinná záležitost a my rozhodujeme, co říkat a co ne. Tchyně a všichni manželovi příbuzní mi vždycky vyčítali, že nemáme děti, ale to mi není cizí. Nikdy jsem o tom příliš nepřemýšlela. S Jevhenem žijeme v mém bytě odděleně.
Moje tchyně vždycky Jevhenovi říkala, že bychom měli můj byt dát Margaritě a že bychom si měli pronajmout byt pro sebe. Z nějakého důvodu si to mysleli všichni manželovi příbuzní. Ale dobře, to je jejich problém. Takže když jsem přišla domů, manželova sestra seděla v kuchyni a plakala.
Pozdravila jsem ji a šla do koupelny. Když jsem vyšla, přišel ke mně manžel a řekl mi, abych byla na jeho sestru hodná, protože měla nehodu. Šla jsem za Margaritou a zeptala se jí, co se stalo. Řekla mi, že čeká na svou dceru.
Matka ji vyhodila z domu, protože nechtěla, aby se jí narodila nemanželská vnoučata. Margarita tedy přišla k nám pro pomoc. Nabídla jsem jí, aby u nás prozatím bydlela. Protože máme s manželem velmi prostorný byt, je v něm dost místa jak pro mě a manžela, tak pro Margaritu a její dítě.
Můj manžel šel do práce. Když jsem se šla osprchovat, vzpomněla jsem si, že jsem si nesepnula vlasy. Když jsem vyšla z koupelny pro sponku, slyšela jsem, jak manželova sestra telefonuje se svou matkou: „Mami, neboj se, věřila, že čekám dítě. Neboj se, já je od sebe oddělím a můj bratr si pak najde jinou ženu a ta mu dá dítě. Taky převezmeme její byt, abych nezůstala bez domova.
Zatím tě líbám. Vrátila jsem se do koupelny.Chtěla jsem jít za Margaritou a všechno jí říct. Kdo by o takových věcech žertoval? Vždyť všechno se může vrátit jako bumerang. Šel jsem do práce, potkal tam Lilu a všechno jí řekl. Večer jsme s manželem a Margaritou seděli v kuchyni.
Požádala jsem manželovu sestru, aby mi řekla všechny podrobnosti o svém zajímavém stavu. Začala znovu vyprávět svůj příběh, který se naučila nazpaměť. Přerušila jsem Margaritu a řekla jí, že jsem slyšela, o čem mluvila po telefonu se svou tchyní.
Můj manžel pochopil, že se nás opět snaží rozvést, a vyhnal Margaritu z našeho bytu. Zavolala jsem tchyni a požádala ji, aby přišla k nám domů. Musela jsem jí do telefonu říct, že jde o byt, jinak by nepřijela. Když přijela, šli jsme do kuchyně. Předala jsem jí výsledky vyšetření jejího syna. Na konci lékař napsal, že její syn nemůže mít děti. Takže mi nevěřila.
A pak jsem si nemohla pomoct a řekla tchyni všechno, co si o ní myslím. Řekla jsem jí, aby k nám nechodila. Jevhenovi jsem stanovila podmínku, že už nebude komunikovat se svou rodinou, jinak půjde bydlet k nim. Také jsem jim řekla, ať mi už nevyčítají, že jsem jejich synovi nemohla dát dítě.
Pokud se tak stane, půjdu rovnou za jejich příbuznými a řeknu jim, kdo skutečně může za to, že nemáme děti. Moje tchyně neřekla nic. Jen se zvedla a odešla. Pak už nás ani ona, ani manželovi příbuzní díky Bohu nenavštívili.
Obrátili jsme se na odborníky, aby nám pomohli, a o rok později jsem porodila krásného syna. Teď je naše rodina velmi šťastná. Manželova matka nás chtěla navštívit, ale Jevhen odmítl. O dva roky později se stal zázrak: dokázala jsem porodit holčičku sama, bez jakékoliv pomoci.
Náš život se tak stal ještě lepším. A manželova sestra, když se vdala, zjistila, že nikdy nebude moci mít děti. No, to už nejsou moje problémy. Měla jsem si to pořádně rozmyslet, než jsem o takových věcech začala žertovat.
