Každý den je stejný. Tchyně přijde domů a začíná totální kontrola. Manžel je na služební cestě, a ty má časté a dlouhé. Tchyně přijíždí právě v tuto dobu, ale ne proto, aby seděla s vnukem nebo mi s něčím pomáhala. Přichází, aby mě neustále kontrolovala a ponižovala. Také si osvojila zvyk lhát. Lže mému manželovi při každé příležitosti.
„Ráno jsem utřela prach,“ řekla tchyně a ukázala na poslední polici ve skříni. – „Neměla jsem čas, hlídala jsem děti. Kdyby mi někdo pohlídal dítě, měla bych čas na domácí práce. -Co tím myslíš někdo? Jsi matka, porodila jsi, sedíš. To je ale podnikatelka.
Chtěla jsem jí říct, že je to můj a manželův byt, tak ať si všechno řídí ve svém. Ale neodvážila jsem se to říct, protože jsem věděla, že by si hned stěžovala manželovi a ten by byl nervózní a psychicky labilní. Takové myšlenky na služební cestě nepotřeboval.
Musela to vydržet. – „Neskladuješ správně potraviny, proto má všechno tvoje jídlo takovou divnou chuť. Až se naučíš všechno správně ukládat do lednice, pak se chuť změní. -Nemám čas všechno ukládat. Je čas jít s dítětem na procházku.
Možná bys mohla jít na procházku a já všechno zařídím, jak jsi řekla. -Oh, jdi sama. Přišla jsem k vám náhodně, hlava mě bolí jako blázen, možná mám zase tlak. A tchyně se pokaždé schovávala za své zdraví. Ale když soudila nebo křičela, nebylo vidět, že ji bolí hlava nebo něco jiného.
Dokonce mému synovi přede mnou bez váhání řekla: „Ty máš ale hroznou paní. Pořád se schovává za dítě, půlku práce chce strčit na mě. Měl sis dávat větší pozor, když sis vybíral manželku. – „Možná bys měla přestat ošklivě mluvit o mně a nahlásit to mému manželovi.
Nechápu, proč sem chodíš, když nechceš pomáhat, s dítětem nekomunikuješ, jen chodíš a celý den remcáš. Po mých slovech vypukl skandál, ale tchyně přestala chodit. Později jsme se však s manželem pohádali, ale s ním se dá usmířit, ale s matkou to nejde.
