Cestoval jsem autobusem do školy. Na jedné ze zastávek nastoupil asi padesátiletý muž, který se sotva držel zábradlí. Nejdřív jsem si myslel, že je opilý, ale nebyl. Vystoupili jsme na stejné zastávce a já byl zvědavý, tak jsem se rozhodl ho sledovat.
Šel potácivě. Přiběhl jsem k němu a zeptal se ho: „Promiňte, není na vás moc brzy? Muž se na mě podíval ztracenýma očima. Zjevně mu bylo špatně. Prozatím jsem přemýšlel, co bych mohl udělat. Muž padl na zem. Snažil jsem se ho přivést k životu, ale neslyšel mě. Lidé procházeli kolem, jako by se nic nestalo.
Rychle jsem zavolal sanitku a ta přijela včas. Lékař mi poděkoval, protože kdybych sanitku nezavolal, mohlo to skončit fatálně. Splnil jsem svou povinnost a odešel na univerzitu. S matkou jsme žili sami. Otce jsem nikdy neměl a matka pracovala jako uklízečka.
Pomáhal jsem jí odklízet sníh, když vedle nás zastavilo drahé zahraniční auto. Dveře otevřela nádherná žena a přistoupila k nám: „Vy jste Ilja? Doktor mi dal vaše souřadnice. Zachránila jste mi manžela.
Doktor mi řekl, že kdybyste včas nezavolala záchranku, mohl zemřít.“ Podala mi obálku s penězi a odjela. Peníze jsem mohla použít na pomoc matce při splácení půjček. Na tuto historku si dobře pamatuji.
Dokončil jsem studia a šel pracovat na ministerstvo pro mimořádné situace. Matka na mě byla pyšná: „Jsi moje štěstí. Vyrostl z tebe opravdový muž,“ říkávala mi matka s úsměvem. Potkal jsem dívku a byl jsem připraven se s ní oženit. Nejprve jsem ji představil své matce.
Matce se moje Margarita okamžitě zalíbila. Byla krásná, inteligentní a slušná a její rodiče se ji snažili vychovat co nejlépe. Teď byla řada na mně, abych se seznámil s Margaritinými rodiči. Když mě uviděl její otec, oněměl. Její matka se usmála a objala mě.
„Margarito, vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěla o tom klukovi, který mi zachránil život? Spěchal jsem do práce. Moje auto nefungovalo, tak jsem se rozhodla jet veřejnou dopravou. Udělalo se mi špatně a srdce mi začalo tuhnout. Ztratil jsem vědomí. Zastavil, zavolal sanitku a nenechal mě v tom samotnou,“ řekl s úsměvem na tváři Margaritin otec. Byli šťastní, že se po tolika letech opět setkali.