S Olegem žiji v civilním manželství již 4 roky. Nedávno jsme se však rozhodli, že se chceme vzít oficiálně. Podali jsme žádost na matriku a dostali jsme další měsíc na rozmyšlenou.
Právě v tomto období jsem byla vyslána na služební cestu do jiného města, nechtělo se mi tam, ale byla to moje práce a neměla jsem na výběr. S Olegem jsme byli neustále na telefonu, neustále jsme si dopisovali. A teď zbývalo ještě pár dní a já se konečně musel vrátit domů.
Každý večer jsem si před spaním povídala se svým milým. Plánovali jsme svatbu, probírali všechny detaily, seznam hostů, menu. Vždycky jsem mu říkala, jak moc ho miluju, a on mi to oplácel. Zavěsil telefon a já ho chtěla také položit, když jsem najednou uslyšela známý hlas.
Byla to žena, Oleg zapomněl vypnout telefon a já slyšela jejich rozhovor. Když jsem se zaposlouchala do ženského hlasu, uvědomila jsem si, že je to moje nejlepší kamarádka.A nejhorší na tom bylo, že se mi ti dva smáli, mým představám o svatbě a naší společné budoucnosti.
V tu chvíli jsem byla tak znechucená, že s ní probírá náš vztah. Pak můj přítel začal mluvit o tom, že vůbec nejsem krásná a že si zaslouží lepší ženu. Postupem času se vše uklidnilo a já už jsem chtěla položit telefon, když jsem uslyšela sténání a výkřiky.
Pak jsem všechno pochopila, ale nemohla jsem tomu úplně uvěřit. Celou noc jsem probrečela,protože jsem si nechtěla připustit, že se mi to stalo. Druhý den jsem zavolala své přítelkyni a předstírala, že o ničem nevím. Začala jsem jí říkat, že už Olega nemiluju a nechci se vdávat.
Když jsem mu to všechno jedním dechem řekla, zavěsila jsem telefon. Samozřejmě mi volal a psal, ale já mu neodpovídala. Posledních pár dní jsem strávila na služební cestě a jen jsem plakala. Když jsem se vrátila domů, Oleg byl v práci.
Sbalila jsem si věci a přestěhovala se do pronajatého bytu.Začal mě hledat a našel mě, když jsem se vracela z práce. Pak křičel na celou ulici, jak jsem nestydatá a jak jsem mu to mohla udělat. Že se mnou strávil celé čtyři roky a já ho teď vyhazuji ze svého života.
Pak přišly urážky a já se na něj jen znechuceně dívala. Pak mi nabídli práci v jiném městě a já ji přijala, protože mě tu nic nedrželo. Od té doby uplynuly tři roky a já jsem s ním ani s přítelem nepromluvila. Teprve teď se cítím lépe, sebrala jsem sílu a začala žít šťastně…
