Snažila jsem se ze všech sil, aby se Vadim oženil dřív, než si pořídí byt. Ale nepodařilo se mi to. S Vadimem jsme spolu chodili asi pět let. Věděla jsem, že si koupil byt v rozestavěné budově. Chtěla jsem si ho vzít co nejdřív, abych měla podíl na tom bytě.
Ale Vadim se ukázal být mazanější. Nejdřív si byt zapsal na sebe a teprve potom mi řekl o svém postavení. Na svatbě jsem byla velmi rozrušená. Byt byl luxusní. S Vadymem jsme se seznámili na festivalu vína a od té doby jsme se neviděli.
Je o šest let starší než já a říkal, že mě velmi miluje. Teď už mám pochybnosti. Po svatbě ho posílali na různé služební cesty.Moje matka mě často navštěvovala a říkala mi totéž: „Musíš si koupit nový byt. Muži jsou nestálí, nemůžeš zůstat sama a bez ničeho.
Musíš být v bezpečí. Nikdy mě nenapadlo, že by naše manželství mohlo skončit. Ale poslechla jsem matku. Když manžela přeložili za prací do Nižněkamsku, jeli jsme spolu. Nejdřív jsme si pronajali byt, pak jsem otěhotněla a začala být rozmarná.
Maminka mě naučila, že těhotné holky si můžou dělat cokoli a jsou jim odpuštěny všechny hlouposti. Požadovala jsem, aby se manžel vzdal svého bytu a koupili jsme si nový v Nižněkamsku.Odmítl byt prodat, ale museli jsme si koupit byt v novém městě, a tak navrhl následující: „Ať nám pomohou rodiče.
Našetříme polovinu částky na nový byt pro dvě rodiny a zbytek přidáme sami. Odmítl jsem s tím, že naše rodina nemá peníze. Kdyby to věděl můj otec, mohl by mi pomoci, ale matka by se zlobila.Domnívá se, že muž by měl mít všechno na starosti a v případě nouze by se vše mělo rozdělit mezi ně dva.
Protože Vadymovi rodiče chtěli vnuka, rychle sehnali peníze a poslali nám je. Vadymův otec si v mládí dobře vydělával a z těch dob jim zbyla spousta věcí. Tyto památky prodávají a žijí z vydělaných peněz. Matka se dala do práce. A když jsme přihlašovali nový byt, matka přivedla notářku, která byt přihlásila jen na mě. Teď jsem majitelkou dvoupokojového bytu. Můj manžel o tom zatím neví.
