S manželem jsme spolu žili více než pět let. Nedokázala jsem si ani představit, že by mě používal jako peněženku. Ale díky problémům v práci jsem viděla jeho pravou tvář. Sergej nikdy neměl normální práci. V každé firmě vydržel maximálně měsíc.
Neuměl pracovat v týmu, nebyl zodpovědný a vždycky chodil pozdě. Když ho lidé upozorňovali na jeho chyby, urážel se jako dítě a dostával padáka.Vždy jsem svého manžela podporovala. Řekla jsem mu, že to nebyl on, ale jeho šéf, kdo nedokázal rozpoznat jeho talent.
Po svatbě padly všechny rodinné výdaje na mě. Měla jsem stálý a slušný plat, takže jsem mohla platit účty za služby, splácet internet a kupovat jídlo. Manžel byl jediný, koho jsem musela látat. Rok po svatbě jsem měla problémy v práci. Firma, pro kterou jsem pracovala, byla v krizi. Na poradě mi šéf řekl, že se bude propouštět. Bála jsem se, že bych mohla být propuštěna.
Když se manžel vrátil domů, seděla jsem v obýváku a plakala. – Julie, co se stalo? „Proč pláčeš?“ zeptal se mě. “Možná mě v práci propustí. Firma je v krizi. Nevím, co budou dělat. Pak se Serhij opravdu rozzlobil. Začal na mě křičet a obvinil mě, že jsem na něj ušila boudu. „Takže tě vyhodí a všechny tvoje výdaje padnou na mě? Nemůžu platit za internet a ty jsi byl stejně jediný, kdo ho potřeboval.
Ty jsi byl ten, kdo nechtěl žít s mými rodiči. Donuť mě, abych si vzal tu zatracenou hypotéku. Když sis ji vzal, musíš ji splatit. Nemám na to peníze. Začala jsem brečet ještě víc. Zradil mě, nechal mě samotnou s mými problémy a sám sebe nazval mužem.
Ráno si Serhij sbalil věci a odstěhoval se k rodičům a já zůstala sama. V hloubi duše jsem doufala, že přijde a požádá mě o odpuštění. Uplynul měsíc. Z práce mě nevyhodili, spíš mě povýšili a zvýšili mi plat. Během tohoto měsíce jsem si uvědomila, že mě manžel táhne ke dnu. Všechny své peníze jsem utrácela za plnění jeho přání.
