Je tolik věcí, které nám změní život, a většinou se stanou nečekaně. To byl i můj případ. už mnoho let žiji sama ve městě. Moje matka zůstala na venkově. Dokud žila s tátou, bylo v naší rodině všechno v pořádku. A pak zemřel. Máma nemohla zůstat sama, hodně se změnila, chovala se jako malé dítě.
Když jsem ji přišla navštívit příště, moc dobře jsem si uvědomila, že už tu nemůže zůstat sama. Potřebovala neustálou péči a nechat ji na vesnici prostě nešlo. Nechtěla být sama, bála se, že zase odjedu domů do města a nechám ji tu samotnou, a pokaždé mě prosila, abych s ní zůstala ještě aspoň jeden den.
Udělala jsem tedy pro sebe dobré rozhodnutí – odvážela jsem matku do svého města natrvalo. Maminka si do svého jediného balíčku zabalila vlastní polštář a novou postel, kterou jsem jí kdysi dávno darovala; z nějakého důvodu si ji nechala.
Mně to nevadilo. Ať si vezme, co chce. Třeba jsou to její oblíbené věci. Nebo to možná byl její zvyk spát na svých věcech. Koneckonců matka za celý svůj život necestovala daleko od vesnice, jen do města za obchodem, a to ještě jen s otcem. Žila klidným životem. Je jí už přes osmdesát let. Když překročí malý práh, drží se za zárubeň.
Pořád se jí stýská po vesnici, po domově, protože tam prožila celý život, ale když si vedle ní sednu, matka je šťastnější. Maminka také miluje ticho. Často sedává ve svém pokoji a čte si modlitby. Už skoro dva týdny bydlí maminka se mnou, už si trochu zvykla, cítí se u mě dobře.
Naprosto mi ve všem důvěřuje a má upřímnou radost jako dítě, když přijdu po práci domů – pokaždé mi běží naproti.Hladila jsem ji po šedivé hlavičce rukou a společně jsme šly do kuchyně připravit večeři.
Od té doby, co se mnou maminka začala žít, se i můj život stal smysluplnějším a zdá se, že je v něm více světla, tepla a laskavosti: pokaždé po práci spěchám domů s vědomím, že tam na mě vždycky čeká. Myslím, že se to neobešlo bez maminčiných modliteb, její upřímné víry v dobro a lásku.
Můj byt se teď díky rukám mého nejbližšího člověka mění v opravdovou rozkvetlou zahradu. Všude vládne útulnost a klid. Mám z ní teď velkou radost, jsem jako dítě, které vzpomíná na své dětství; a to mě tak hřeje. Doufám, že je se mnou spokojená i moje maminka. Skláním se před tebou nízko, má drahá maminko, chci, abys se mnou byla ještě dlouho, vážím si každého dne, kdy jsi se mnou.
