Tolika probudil hluk v kuchyni, někdo zřejmě myl nádobí. Ale kdo to mohl být, když Tolik neměl ženu a jeho matka neměla klíče od bytu, do kterého se nedávno nastěhoval. Tolik se nejprve bál, že by to mohli být zloději.
Sebral odvahu a zakřičel: – Hej, kdo je v kuchyni, mami, jsi to ty? To je tvoje žena. -Co tím myslíš, moje žena? Já žádnou ženu nemám! -Já jsem manželka z budoucnosti, ne teď, ale za rok tu budu. -Co to říkáš, z jaké budoucnosti?
– „Copak jsi nikdy neviděl film?“ – No, to se ve filmech stává. Jak se jmenuješ? -Irena. Dobře, dost řečí. Udělám snídani a odejdu. Ty si jdi zase lehnout. -Ireno, tvoje jméno je tak neobvyklé, že jsem tě chtěl vidět. -Jmenuji se sice tak, ale jsem obyčejná holka, nic neobvyklého.
-Nejsem ošklivá, že ne? -Nejsem, pořád mě honí kluci. Tolik přesto nemohl pochopit, jak je to možné.Ale bylo velmi zajímavé a příjemné si s tou ženou povídat, už jen svým hlasem zútulňovala dům. A pak telefon pod polštářem prudce zazvonil.
Byla to matka: -Tolik, nechala jsem ti na stole snídani. – „Co myslíš tou snídaní, vždyť ji právě vaří moje žena. – „Toliku, ty ještě nejsi vzhůru? Říkala jsem ti, abys tolik nepil. Ale ty jsi mi pořád říkal, že má kamarád výročí a že je všechno pod kontrolou.Vidím, že je to pod kontrolou.
-Tak to vypadalo… -No, snídaně je na stole. A o víkendu jsem byla na návštěvě u kamarádky, přijela za ní neteř, je to taková krásná holka. Chci se s ní seznámit, jmenuje se tak zajímavě – Irena. -Cože? Mami, taky bych se s ní chtěla seznámit. -Tolik, musíš být ještě naštvaná ze včerejšího večírku. Zůstaň doma.
