V práci jsem měla velmi dobré vysoké postavení, vždy jsem dostávala víc peněz než můj manžel, ale nikomu to nevadilo. Všichni manželovi příbuzní mě měli velmi rádi. Tchyně mi půjčila peníze na důchod, ale nevrátila mi je.
Chápala jsem ji, protože z jednoho důchodu se těžko žilo, ale aspoň trochu jsem jí pomohla. O svátcích jsem se snažila všem udělat radost, dávala jsem jim hezké, drahé dárky. Manželovým rodičům i jeho sestře. A teď jsem v dekretu. Manželův plat stačí pro nás tři.
Jen moje peníze příbuzným nestačí. Pokaždé se všechny rozhovory stočí na jedinou věc – kdy začnu pracovat. Volali mi z práce a nabízeli mi, abych šla do práce, když byly dítěti dva měsíce, ale odmítla jsem, a pak se tchyně rozhodla pracovat. – „Mohla jsi začít pracovat hned, ale co když dají tvou práci někomu jinému?
-Dva měsíce je málo času, kam s dítětem půjdu, zvlášť když se špatně kojí. „No, mohli bychom se o ni postarat tady, zatímco budeš pracovat,“ odpověděla tchyně. „Ale já jí s dítětem nevěřím, neumí zacházet s novorozenci.
Neudrží hlavičku, má pevný stisk a já mám vždycky pocit, že tiskne tělo víc, než je nutné. Teď je dceři šest měsíců a řeči o mé práci neustávají. Manželovi jsem hned řekla, že budu na mateřské minimálně rok, a on mě podpořil a řekl, že na mateřské zůstanu, jak dlouho budu chtít.
Na práci jsem vůbec nemyslela, měla jsem nové poslání – byla jsem teď matkou a chtěla jsem tento okamžik naplno prožít. Ale příbuzní začali dělat hrubé narážky: -“Ach, to bylo tak dobré, když jsi pracovala. Prázdniny byly vždycky dvakrát lepší, protože jsem se díky tvým super dárkům cítila celý den dobře.
Po takových poznámkách se manžel nakonec na příbuzné naštval a začali se mnou jednat jako s konzumentkou. Plánovali jsme oslavit Nový rok u nás doma s velkou rodinnou skupinou, ale můj muž řekl: -Všichni, kdo očekávají, že od nás dostanou na Nový rok dárek, ať na to ani nemyslí, ztrácíte čas. Vůbec nemusíte přijít. Nový rok plánujeme oslavit jen s manželkou a dítětem. Tím rozhovor skončil.
