Během školních let jsem měla nejen výborné známky, ale mohla jsem si také dovolit chodit s kluky. Přece jen existuje stereotyp, který říká, že vynikajícím studentům jde jen o studium, ale to není pravda. Vždycky jsem dokázala spojit příjemné s užitečným. Ve škole jsem měla spoustu vztahů, ale všechny pro mě nevysvětlitelně skončily. Jeden mě zradil, druhý byl divný, další hloupý a já nikdy nedokázala pocítit, co je školní láska hodna.
Abych byla upřímná, vždycky jsem toužila po bohatém, urostlém klukovi, ale nikdy jsem je nepotkala a musela jsem chodit s obyčejnými. Od dětství jsem byla naivní, takže jsem věřila všem klukům v řadě, a to byla moje hlavní chyba. Po nástupu na univerzitu se všechno změnilo. Začali mě oslovovat různí kluci z mého kurzu a další, aby mě poznali, ale já jsem je všechny odmítala.
Jednoho dne k nám do třídy přišel pohledný, urostlý kluk. Ukázalo se, že je to náš nový spolužák. Zamilovala jsem se na první pohled. Jmenoval se Kerim. Sedl si vedle mě a tehdy jsme spolu poprvé promluvili. Kerim byl kluk z mých snů.
Můj nový spolužák se krásně a elegantně oblékal, upravoval se a moc hezky voněl. Zkrátka jsem se do něj zamilovala. Také mi věnoval zvláštní pozornost. O měsíc později jsme si začali neustále povídat a po 5-6 měsících mě požádal, abych s ním šla na rande. Samozřejmě jsem neodmítla. Byl jiný než všichni moji bývalí.
Zaprvé byl z jiného národa a zadruhé to byl můj první vážný vztah. -“Miláčku, můžeme se v létě vzít a pak odletět do mé vlasti? Představím tě své rodině,” navrhl Kerim. Byla jsem v sedmém nebi štěstím. Souhlasila jsem a už jsem plánovala cestu do teplých krajin. Už jsme byli ve druhém ročníku.
Navrhl, abychom žili spolu a šli na matriku. Samozřejmě jsem souhlasila. Pak jsme odletěli do jeho rodné země. Byla jsem přijata velmi dobře, ale pohostinnost mých příbuzných netrvala dlouho. Druhý den ráno mě tchyně vzbudila brzy ráno a řekla mi, abych připravila oběd a pak uklidila dům.
“Dovedete si to představit?” První den jsem uvařila oběd a pak jsem musela uklidit a umýt nádobí. Ráda bych si dala sprchu a odpočinula si,” řekla jsem. Moje tchyně a dvě švagrové se rozesmály a začaly si povídat každý ve svém jazyce.
Rozhodla jsem se, že si manželovi postěžuju, ale on matku a sestry podpořil a řekl jim, ať ho neruší, když se dívá na televizi. V tu chvíli mi bylo velmi smutno. Uvědomila jsem si, že jsem se vůbec nezměnila, že jsem stále stejná naivní bláznivka, která věří svému manželovi.
Sbalila jsem si věci a vrátila se do vlasti. Kerim za mnou nejel a ani mi pak nezavolal. A na univerzitě jsme při setkání nepředstírali, že mezi námi něco je, a prostě jsme se ignorovali.
