Moje kamarádka Lilya měla před svatbou rozlučku se svobodou v jednom klubu. Když skončila, bylo už pozdě. Zavolala jsem manželovi, abych ho upozornila, že se chystám strávit noc u Lilyi. Domů jsem se vrátila brzy ráno. V tu chvíli jsem měla jen dvě touhy – vykoupat se a dobře se vyspat.
Doma jsem však našla Margaritu, manželovu sestru. S Jevhenem jsme nemohli mít děti: byl panic. Byl to pro nás velký problém. S manželem jsme se rozhodli, že o tom jeho matce neřekneme. Koneckonců je to naše rodinná záležitost a my rozhodujeme, co říkat a co ne.
Tchyně a všichni manželovi příbuzní mi vždycky vyčítali, že nemáme děti, ale to mi není cizí. Nikdy jsem o tom příliš nepřemýšlela. S Jevhenem žijeme v mém bytě odděleně. Moje tchyně vždycky Jevhenovi říkala, že bychom měli můj byt dát Margaritě a že bychom si měli pronajmout byt pro sebe.
Z nějakého důvodu si to mysleli všichni manželovi příbuzní. Ale dobře, to je jejich problém. Takže když jsem přišla domů, manželova sestra seděla v kuchyni a plakala.
Pozdravila jsem ji a šla do koupelny. Když jsem vyšla, přišel ke mně manžel a řekl mi, abych byla na jeho sestru hodná, protože měla nehodu. Šla jsem za Margaritou a zeptala se jí, co se stalo. Řekla mi, že čeká na svou dceru. Matka ji vyhodila z domu, protože nechtěla, aby se jí narodila nemanželská vnoučata.
Margarita tedy přišla k nám pro pomoc. Nabídla jsem jí, aby u nás prozatím bydlela. Protože máme s manželem velmi prostorný byt, je v něm dost místa jak pro mě a manžela, tak pro Margaritu a její dítě. Můj manžel šel do práce. Když jsem se šla osprchovat, vzpomněla jsem si, že jsem si nesepnula vlasy.
Když jsem vyšla z koupelny pro sponku, slyšela jsem, jak manželova sestra telefonuje se svou matkou: „Mami, neboj se, věřila, že čekám dítě. Neboj se, já je od sebe oddělím a můj bratr si pak najde jinou ženu a ta mu dá dítě. Taky převezmeme její byt, abych nezůstala bez domova. Zatím tě líbám. Vrátila jsem se do koupelny.
Chtěla jsem jít za Margaritou a všechno jí říct. Kdo by o takových věcech žertoval? Vždyť všechno se může vrátit jako bumerang. Šel jsem do práce, potkal tam Lilu a všechno jí řekl. Večer jsme s manželem a Margaritou seděli v kuchyni.
Požádala jsem manželovu sestru, aby mi řekla všechny podrobnosti o svém zajímavém stavu. Začala znovu vyprávět svůj příběh, který se naučila nazpaměť. Přerušila jsem Margaritu a řekla jí, že jsem slyšela, o čem mluvila po telefonu se svou tchyní.
Můj manžel pochopil, že se nás opět snaží rozvést, a vyhnal Margaritu z našeho bytu. Zavolala jsem tchyni a požádala ji, aby přišla k nám domů. Musela jsem jí do telefonu říct, že jde o byt, jinak by nepřijela. Když přijela, šli jsme do kuchyně. Předala jsem jí výsledky vyšetření jejího syna.
Na konci lékař napsal, že její syn nemůže mít děti. Takže mi nevěřila.A pak jsem si nemohla pomoct a řekla tchyni všechno, co si o ní myslím. Řekla jsem jí, aby k nám nechodila. Jevhenovi jsem stanovila podmínku, že už nebude komunikovat se svou rodinou, jinak půjde bydlet k nim.
Také jsem jim řekla, aby mi už nevyčítali, že jsem jejich synovi nemohla dát dítě. Pokud se tak stane, půjdu rovnou za jejich příbuznými a řeknu jim, kdo skutečně může za to, že nemáme děti. Moje tchyně neřekla nic. Jen se zvedla a odešla.
Pak už nás ani ona, ani manželovi příbuzní díky Bohu nenavštívili. Obrátili jsme se na odborníky, aby nám pomohli, a o rok později jsem porodila krásného syna. Teď je naše rodina velmi šťastná. Manželova matka nás chtěla navštívit, ale Jevhen odmítl.
O dva roky později se stal zázrak: dokázala jsem porodit holčičku sama, bez jakékoliv pomoci. Náš život se tak stal ještě lepším. A manželova sestra, když se vdala, zjistila, že nikdy nebude moci mít děti. No, to už nejsou moje problémy. Měla jsem si to pořádně rozmyslet, než jsem o takových věcech začala žertovat.
