Žeňa žil na vesnici se svou babičkou. Matka ho opustila hned po narození a někam zmizela. Jednoho dne za ním přišel soused a požádal ho, aby mu pomohl najít ztracenou krávu. Nedaleko opuštěného starého statku Ženka zaslechl podivné kňučení.
Byl k smrti vyděšený, ale vydal se za zvukem. Ze všeho nejvíc se bál, že by to mohla být myš. Uviděl červenou kuličku – novorozené štěně. Muselo být odloženo na staré farmě a ponecháno napospas smrti. Odtud dostal jméno Nalezenec.
Žeňa by si štěně vzal k sobě, ale bál se, že by ho babička nepřijala, a tak přemýšlel, kam ho schovat. Rozhodl se, že ho schová přímo na opuštěné farmě. Podle jeho názoru to bylo nejvhodnější a nejspolehlivější místo. Žeňa si z díry a lepenkové krabice postavil jakousi budku.
Naštěstí bylo léto, takže pes nezmrzl. Přišlo září. Začala škola.Po škole posbíral všechno, co se dalo jíst, a utekl do svého nalezince. Jednoho dne přiběhl k boudě, ale Nalezenec tam nebyl. Velmi se vyděsil a začal ho hledat, ale marně. Začalo se stmívat.
Zoufale se zatoulal zpátky k domu, ale… najednou uslyšel kňučení a rozběhl se k tomu zvuku. Byl si jistý, že je to Nalezenec. Celý potrhaný a ošuntělý kulhal na přední tlapku. Museli ho zbít velcí psi. Ach, jak křičela jeho babička, když přišel domů pozdě a celý od bláta. Podzim se blížil. Byl čas dešťů.
Díru, kde štěně spalo, začala zaplavovat voda a štěně začalo mrznout. Žeňa nedokázal zateplit nalezencovu boudu. V zimě nevěděl, co má dělat. Držel ho u sebe a snažil se ho zahřát, i když bylo zmrzlé na kost. Domů se vracel pozdě a celý od bláta. Jeho babička Ženii nadávala a nechápala, kde je, proč je celý od bláta. Jednoho dne, když zahřívala Pidkidka, se Žeňa otřepal a onemocněl.
Měl vysokou horečku, přijeli zdravotníci a diagnostikovali mu akutní bronchitidu a klid na lůžku. Ať se babička snažila vnuka léčit sebevíc, nic nezabíralo: teplota neklesala a on byl stále uplakaný – celý polštář měl mokrý. A Ženka se stále snažila někam utéct.
Protože babička nechápala, co se děje, rozhodla se obrátit na sousedku a zjistit, proč se její vnuk po nalezení krávy změnil. Sousedka jí prozradila vnukovo tajemství. Babička přes sebe přehodila šátek a běžela na starý statek, sebrala Nalezence, přinesla ho domů, nakrmila ho, vykoupala a položila vedle Žeňi.
Šla do kuchyně a odtud křičela: Vstávejte, vy darmožrouti, je čas jíst, takhle budete spát do konce života. Žeňa se probrala z toho, že ji nalezenec olízl. Byl tak šťastný a vzrušený, že mu praskla horečka a byl úplně suchý. Teď už se Žeňa babičky nebojí, protože ví, že je to ten nejhodnější člověk na celém světě.
