Olena právě odešla do důchodu, když její manžel zemřel na infarkt. Olena se s manželovou smrtí těžko vyrovnávala, její děti přišly na pohřeb a odešly. Zůstala na tento zármutek sama. Hospodaření bylo stále těžší.
Nyní musela sama sázet brambory a pěstovat plevel, navíc jí přibyla další kráva a slepice, o které se musela starat. Najednou za matkou přijely z města její děti Oleksij a Larysa. Oleně to nejdřív připadalo divné, protože je do vesnice nemohla tahat násilím, a pak najednou přišli sami.
– „Mami, musíme s tebou mluvit,“ začal syn. – „Co se děje, synku?“ – „Víš, ceny ve městě hodně stouply.- „Hlavně co se týče jídla: zeleniny, zejména masa,“ souhlasila Larysa. – „Tak jsme se rozhodli, že ti možná koupíme další půdu a ty můžeš všechno osázet zeleninou. Budeme mít vlastní brambory, mrkev, řepu.
Všechno přírodní, z naší vlastní půdy. -Ano, a taky můžeme zvětšit kurník, koupit víc slepic a kohoutů, abychom měli přírodní kuřata po celý rok. Ne jako tohle, které je v obchodě napumpované aditivy. -A pak si můžeme koupit další krávu, abychom měli vlastní mléko.
-A z mléka si můžeme vyrobit vlastní tvaroh a zakysanou smetanu. Zkrátka, mami, ty bys tu farmu podporovala a my bychom ti za to platili. – „Děti, já chápu, že všechno je chutnější a lepší, když je to domácí. Ale mysleli byste na moje zdraví.
Bylo to pro mě a mého otce těžké to všechno uživit a teď je to pro mě ještě těžší. Myslela jsem si, že v důchodu si od toho všeho alespoň odpočinu. A ty mě pořád ještě vystavuješ těžkým zkouškám. – „Ach, mami, nečekali jsme, že to řekneš. Táta by to neřekl. -Ano, tvůj táta nic neřekl, a tohle jeho mlčení způsobilo.
Myslíš, že je tak snadné kopat brambory v horku, když má člověk slabé srdce? Nebo pracovat na zahradě od rána do večera, aniž by se člověk zapotil? Myslíš si, že je snadné chovat alespoň jednu krávu, a nabízíš mi několik dalších. Oleksii a Larysa odešly od matky v slzách. Olena se mezitím rozhodla, že na zahradě vysadí květiny. Chtěla udělat radost svým očím.
