Sousedka mi vytopila byt vodou a já jsem se rozzuřeně vydala nahoru. Když jsem viděl, kdo je v jeho domě, sevřelo se mi srdce.

Ráno není nikdy dobré. Lisa se probudila a kapala na ni voda. Otevřela oči a okamžitě vyskočila z postele. Celý strop byl pokrytý vodu. „Do prdele, vytopili ji,“ pomyslela si Lisa a běžela k sousedce. V nejvyšším patře bydlela osamělá stará paní Antonina Petrovna.

Stála jako sloup. Žena nechápala, proč teče z kohoutku. „Ach, zlato, je mi to líto. Nevím, jak se to stalo,“ řekla Antonina Petrovna a skoro plakala. ‚Nebojte se, zavoláme instalatéra,‘ uklidňovala důchodkyni Líza. Instalatér přijel a poruchu opravil.

Divil se, že se kohoutek nerozbil už dřív. Když muž odešel, Lisa šla dolů do svého bytu uklidit. Celý víkend strávila drhnutím podlahy. Když skončila, zajímalo ji, jak se daří Antonině Petrovně.„Antonino Petrovno, přišel jsem vám pomoci.

Posaď se, ve svém věku bys neměla vytírat podlahu,“ křikla na ni dívka z chodby. “Lízo, řekni mi, kolik ti mám dát za opravu. Vyberu peníze a hned ti je dám,“ řekla důchodkyně. “Jaké peníze? Raději si dejte ten čaj,“ zeptala se. Když dívka vysušila podlahu a uklidila potopu v důchodcově domě, sedly si k čaji.

– Nemáte žádné příbuzné nebo děti? Nikoho jsme nezavolali, aby nám přišel na pomoc, tak jsem si říkala. Mám jen jednu dceru, ta žije s manželem v Německu. Víš, Liz, já jsem prožila takový zajímavý život. Když jsem byla mladá, nikdy jsem neusnula.

Vždycky byl někdo se mnou, a teď už jsem si dokonce zvykla být sama,“ svěřila se důchodkyně Lise. Když jsem byla mladá, vážila jsem si svobody. Nedokázala jsem si představit, že by se mnou byl muž. Myslela jsem si, že mě bude ve všem omezovat.

A nechtěla jsem se proměnit v ženu v domácnosti. Proto jsem nikdy s nikým neměla dlouhodobý vztah. Střídala jsem muže jako v rukavičkách. Ale jednoho dne jsem se s manželem rozešla a po měsíci zjistila, že jsem těhotná. V té době jsem byla přední herečkou v divadle, dítě jsem nepotřebovala.

Ale nemohla jsem se ho zbavit, porodila jsem dceru. Miluji ji celým svým srdcem. Teď lituji, že jsem se nevdala. Někdy se cítím velmi osamělá,“ povzdechla si Antonina Petrovna. „Teď už nejsi sama, máš mě,“ řekla Líza. Líza důchodkyni každý den navštěvovala a pomáhala jí s domácími pracemi. Staly se jí nejbližší rodinou.

Související Příspěvky