Dva muži se pomalu přiblížili.
„Pane… konečně jsme vás našli.“
Taxikář se hořce usmál.
„Pozdě.“
Na zastávce se všichni dívali.
Nikdo se nehýbal.
„Společnost… bez vás se rozpadla,“ řekl jeden z nich. „Představenstvo převzalo kontrolu.“
Taxikář vytáhl malou kovovou kartu.
Starou.
Ošoupanou.
Ale stále aktivní.
Muži ztuhli.
„To je… hlavní přístup.“
Taxikář se narovnal.
„Mysleli si, že jsem pryč.“
„Mysleli si, že zmizela i pravda.“
Přiložil kartu k telefonu v ruce.
A v tu chvíli se rozsvítily obrazovky v okolních budovách.
Skryté smlouvy.
Převody.
Jména.
Podvody.
Město najednou nebylo hlučné.
Bylo odhalené.
Muži ustoupili.
„Co jste to udělal?“ zašeptal jeden.
Taxikář se na ně podíval poprvé opravdu.
„Vzal jsem zpátky to, co mi patřilo.“
A v tom tichu na zastávce jedno dítě tiše řeklo:
„Tati… ty jsi to opravdu ty?“