Dolores ztuhla, když z telefonu zazněl hlas Mariny:
„Jestli tohle slyšíš, Dolores, znamená to, že ses pokusila vzít i mou dceru.“
Ignacio okamžitě poznal změnu v matčině tváři. Celý život studoval její výrazy – laskavou tvář do kostela, unavenou vdovu, obětavou matku. Ale teď viděl něco jiného: strach.
Marina v nahrávce mluvila klidně:
„Nechtěla jsi své děti milovat. Chtěla jsi je vlastnit.“
Dolores tvrdila, že nahrávka je falešná, ale Marina pokračovala. Připomněla kapli, kde Dolores řekla, že chce, aby Ignacio truchlil s ní místo toho, aby miloval svou dceru April.
Sestra Ruth pak vytáhla kopie nemocničních záznamů. Marina před porodem žádala převoz do jiné nemocnice, ale žádost mysteriózně zmizela. Ruth měla důkaz, že podpis byl zfalšovaný.
Ignacio si uvědomil strašnou pravdu – Marina po sobě nezanechala jen zprávu, ale past, která měla zabránit Dolores pohřbít pravdu.
Policie začala být opatrnější. Dolores tvrdila, že Ignacio je psychicky nestabilní po smrti manželky, ale Ignacio tentokrát nekřičel. Držel malou April v náručí a klidně vysvětlil, že jeho matka přišla ve 3:40 ráno do jeho domu spolu s doktorem Salazarem.
Pak Ruth odhalila další šokující skutečnost: existovala druhá složka z porodnice, kde byla Dolores uvedena jako dočasný poručník dítěte pro případ, že by byl Ignacio označen za nezpůsobilého otce.
Ignacio si vzpomněl, jak byl po porodu zlomený a nechal matku vyřizovat dokumenty. Tehdy jí věřil.
Grace Mallory, právnička, kterou kontaktovala Marina ještě před smrtí, dorazila na parkoviště a okamžitě převzala kontrolu. Mluvila klidně, bez emocí:
„Nebudeme rozhodovat o dítěti na základě tvrzení jedné babičky.“
Ignacio přiznal, že po smrti Mariny svou dceru několik týdnů téměř odmítal. Dolores si myslela, že tím potvrdil její verzi příběhu. Ale Ignacio pokračoval:
„To ze mě nedělá špatného otce. Jen z ní dělá ženu, která využila můj nejslabší okamžik.“
Pak přišel další úder.
Grace předala Ignaciovi starý dopis od jeho otce. Ignacio celý život věřil, že ho otec opustil. V dopise však stálo:
„Pokud ti matka řekla, že jsem odešel dobrovolně, zeptej se jí, proč vyměnila zámky ještě předtím, než jsem přišel domů se soudními dokumenty.“
Ignacio pochopil, že Dolores roky ničila každého, kdo jí stál v cestě.
Ruth pak odhalila ještě temnější tajemství. Před Ignaciem existovalo jiné dítě – holčička jménem Isabel. Dolores tvrdila, že dítě zemřelo, ale Ignacioův otec později zjistil nesrovnalosti v nemocničních záznamech. Věřil, že Dolores dítě tajně dala pryč.
Ukázalo se také, že doktor Salazar byl tehdy mladým lékařem a pravděpodobně Dolores pomáhal vše utajit.
Marina na to přišla během těhotenství. V Savannah objevila ženu, která mohla být ztracenou Isabel. Nechtěla nikoho obvinit bez důkazů, ale začala vše dokumentovat.
Grace předala Ignaciovi fotografii ženy z malé pekárny v Georgii. Na zadní straně Marina napsala:
„Jestli mám pravdu, Dolores schovala svou první dceru přímo před očima všech.“
Ignacio seděl na obrubníku, držel April a cítil, jak se celý jeho život rozpadá. Otec ho neopustil. Marina se nebála bezdůvodně. A jeho matka možná zničila více životů, než si dokázal představit.
Pak mu přišla další zpráva.
Fotografie dětského pokoje April. Někdo tam byl jen pár minut předtím. Pod fotkou Mariny ležel vzkaz:
„Tvoje žena také lhala.“
Vedle něj byla otevřená krabička od náramku. Uvnitř chyběl druhý náramek se jménem Isabel.
Poslední zpráva z neznámého čísla zněla:
„Přijeď do Savannah sám, nebo Dolores uslyší video dřív než Isabel.“
