Během dvou týdnů opustilo vilu Delcourt, tyčící se nad kopci u Mentonu, ne méně než třicet sedm chův. Některé odcházely v slzách, jiné utíkaly s křikem, že žádný plat na světě nestojí za to, co se v tom domě děje.
Poslední klopýtla branou ven, s roztrženou halenkou, vlasy potřísněnými modrou barvou a vyděšeným pohledem.
— Ten dům je prokletý! — křičela na strážného. — Váš pán nepotřebuje chůvu… ale kněze!
Ze své kanceláře v nejvyšším patře Julien Delcourt sledoval, jak taxi mizí v aleji lemované borovicemi. Třicet osm let, úspěšný podnikatel, obrovské jmění… a přesto na pokraji sil. Jeho pohled se zastavil na fotografii: Sophie, jeho zesnulá manželka, usměvavá, obklopená jejich šesti dcerami.
— Třicet sedm… — zašeptal. — Bez tebe to nezvládám.
Telefon zavibroval.
— Pane Delcourte, všechny agentury nyní případ odmítají. Mluví o nestabilním a nebezpečném prostředí.
Julien zavřel oči.
— Takže už žádná chůva.
— Ne. Ale možná by souhlasila hospodyně. Jen na úklid.
Podíval se na zpustošenou zahradu, rozbité hračky, zničený trávník.
— Najměte ji. Je mi jedno koho.
Na opačném konci města, v dělnické čtvrti Roquebrune, si sedmadvacetiletá Nora Bensalem svazovala vlasy a zavírala knihu dětské psychologie. Pocházela ze skromné rodiny, přes den uklízela domy a večer studovala.
— Naléhavá zakázka. Velká vila. Dvojnásobná mzda. Dnes.
Podívala se na obnošené boty a pak na nezaplacený účet na stole.
— Pošlete adresu.
Netušila, že tam nikdo nevydržel déle než čtyřiadvacet hodin.
Za dokonalou fasádou vládl chaos: počmárané zdi, hromady nádobí, tíživé ticho. Strážný jí otevřel se soucitem.
— Hodně štěstí…
Julien vypadal vyčerpaně.
— Jen úklid. Zaplatím trojnásobek.
— Nehlídám děti — upřesnila Nora.— Samozřejmě… — odpověděl vyhýbavě.
Z patra se ozvala rána a nervózní smích. Na schodech se objevilo šest holčiček. Nejstarší vykročila vpřed.
— Třicet sedm. Ty jsi další.
Nora se jim podívala do očí. Tu bolest znala.
— Dobře — řekla klidně. — Začnu v kuchyni.
Tam našla fotografie: Sophie usměvavou, a pak vyhublou na nemocničním lůžku. Na lednici visel seznam oblíbených věcí každého dítěte, psaný s láskou.
Nora tehdy pochopila. Nebyla to zlomyslnost. Byl to žal beze slov.
👉 Pokračování v komentářích… 👇👇👇‼️
