večer často mizel a doma se uzavíral do ticha, jako by ho sžíraly tajné myšlenky. Brzy se však ukázalo, že nejde o nevěru. Šlo o něco mnohem temnějšího.
Každou noc se bezpodmínečně zamykal v koupelně. Dveře se zabouchly, zvuk tekoucí vody zastínil vše, co dělal, a on v ní zůstal téměř dvě hodiny. Nikdy si s sebou nevzal telefon, takže jsem věděla, že s nikým nemluví.
“Co tam proboha děláš?” Jednou jsem se zeptal.
“Nic. Nech to být,” vyhrkl a oči mu blýskly tak, že jsem se na to vykašlala.
Ale moje znepokojení jen rostlo. Zvědavost ve mně hlodala, až se stala nesnesitelnou. Jednou v noci, když usnul hlubokým spánkem, jsem se rozhodla zjistit pravdu. S baterkou v ruce jsem co nejtišeji vklouzla do koupelny. Na první pohled vypadalo všechno obyčejně: neposkvrněné kachličky, čerstvě vydrhnutá vana, slabá vůně mýdla.
Pak můj zrak zachytil něco zvláštního. Za záchodem bylo několik dlaždic s malými prasklinami a škrábanci, které tam neměly být – právě jsme dokončili rekonstrukci koupelny. Zrychlil se mi tep.
Dotkl jsem se jedné z dlaždic a ta se mi pod prsty pohnula. Lehce jsem do ní strčil a spadla na podlahu, čímž se odhalil dutý prostor za stěnou. Dech se mi zadrhl v krku. Uvnitř bylo několik igelitových sáčků nacpaných do dutiny.
Třesoucíma se rukama jsem jednu vytáhla a roztrhla ji. To, co jsem uviděla uvnitř, mi rozvlnilo celou místnost.
Šperky – dámské prsteny, náhrdelníky, náramky – všechny byly potřísněné tmavými zaschlými skvrnami. Krev. Na jednom prstenu tvrdohlavě ulpěly pramínky cizích vlasů.
Odpotácel jsem se a v krku mi stoupala žluč. Vtom jsem si uvědomila, že můj manžel schovává trofeje – památky na oběti. Kolik žen trpělo jeho rukama, jsem nemohla vědět.
V panice jsem všechno nacpala zpátky do zdi, vyměnila dlaždice, jak nejlépe jsem uměla, a utekla z koupelny. Tu noc jsem ležela ztuhlá v posteli vedle něj, zírala do tmy a slyšela jeho klidný, vyrovnaný dech. Pomyšlení, že muž, se kterým jsem sdílela domov a život, byl predátor, mě málem zlomilo.
Za úsvitu jsem se rozhodl. Beze slova jsem si sbalil kufr, vyšel ze dveří a vydal se rovnou na policii. Už jsem ho nikdy neviděla, ale v hloubi duše vím, že ho spravedlnost našla.
