Kapitola II: Hra začíná
Leona cítila, jak jí srdce bije čím dál rychleji. Ve vzduchu viselo napětí a ticho v kanceláři bylo téměř hmatatelné. Adrian stále držel v ruce její složku, ale díval se jen na ni. V jeho očích se skrývalo něco víc než jen poznání – byla to vina, lítost a možná… strach.
„Všechno to vypadá velmi špatně,“ řekl nakonec tiše. „Ale přísahám, že jsem nevěděl, že jsi to ty. Tvoje údaje jsem viděl doslova dneska.“
Leona zvedla bradu.
„To je dobře. Teď máš šanci mi pomoct. Pamatuješ, jak jsem tě kdysi zachránila? Teď je řada na tobě.“
Adrian bez slova přikývl.
„Projdu dokumenty, zprávy, doporučení. A… pokusím se ti pomoct. Ale bude to chtít promyslet.“
První krok
Hned druhý den měla Leona první „oficiální“ rozhovor s Adrianem, během kterého mohla vyprávět svou verzi událostí. Po skončení Adrian slíbil, že jí domluví nezávislé psychiatrické vyšetření – mimo ústav.
„Pokud chceš odtud legálně odejít, potřebujeme druhý názor. Mám známého, který se nenechá zastrašit.“
Mezitím Adrian shromáždil několik svědectví personálu. Všichni říkali totéž – Leona nedělala žádné problémy, byla klidná, racionální, slušná. Žádné záchvaty agresivity, žádné halucinace. Prostě… zdravá žena zavřená v kleci.
Wiktor začíná být nervózní
Když byl Wiktor povolán na schůzku, byl zjevně napjatý. Snažil se zachovat zdání starostlivého manžela, ale něco v jeho hlase prozrazovalo
