Denis se vracel domů po vyčerpávajícím dni v práci. Po mnoha důležitých rozhodnutích, která dnes učinil, ho tupě bolely spánky a teď chtěl jediné: odpočívat a relaxovat. V jednu chvíli ho napadlo, že se cestou zastaví na trhu, aby nakoupil čerstvou zeleninu a udělal si vlastní salát. Vaření bylo vždy jeho koníčkem, ale častěji si objednával jídlo v restauracích: na kuchyni mu nezbýval čas ani energie. Dnes však měl navzdory únavě překvapivě dobrou náladu, a tak se Denis rozhodl, že si ji dopřeje. Hlavou mu bleskly myšlenky na to, jak by bylo krásné jet na týden na dovolenou k rodičům. Měli vlastní zámeček, kam čas od času jezdil jako do rekreačního střediska.
Domácí strava, čistý vzduch a hlavně blízcí lidé – to všechno se teď zdálo tak žádoucí. Když o tom Denis snil, málem přejel na červenou. Sotva se soustředil na cestu, odbočil na parkoviště u tržnice. Zaparkovat auto však bylo téměř nemožné. Když se prodíral mezi špatně zaparkovanými auty, v duchu nadával těm, kteří tento chaos způsobili. Několikrát ho napadlo, že to vzdá a znovu si objedná pizzu nebo něco podobného, ale vzchopil se. Nervy měl na pochodu a nebyla příležitost dát si pauzu. Denis si uvědomoval, že taková vyčerpávající práce může mít neblahý vliv na jeho zdraví, ale nyní se jeho podnikání aktivně rozvíjelo a on snil o zajištění stáří nejen pro své rodiče, ale i pro sebe a své budoucí děti. Nevěstu zatím neměl, ale doufal, že jednoho dne potká dívku, která ho bude mít ráda víc než čísla na jeho bankovním účtu. Snil o skromné a upřímné společnici, ale ty byly vzácné, možná proto, že se pohyboval ve špatných kruzích.
Když Denis vystoupil z auta a pokrčil rameny, pomalu se vydal ke stánkům se zeleninou. Náhle jeho pozornost upoutala stará žena sedící u vchodu na trh a prodávající květiny. Seděla se sklopenou hlavou, její pohled byl prázdný a bloudivý, jako by se k ní život choval příliš krutě. Vůbec se nepodobala ostatním babičkám prodávajícím zeleninu, lesní plody nebo ruční práce, které se obvykle usmívaly a lákaly zákazníky. Tato žena seděla tiše se sklopenýma očima a vůbec nevypadala, že by se snažila své zboží prodat. Denis si náhle vzpomněl na svou babičku. Jejich rodina měla kdysi nedostatek peněz a ona často prodávala zeleninu a ovoce ze zeleninové zahrady, aby si mohla koupit potřebné věci. Když se na stařenku znovu podíval, připadalo mu, že vidí svou babičku. Přestože zemřela před několika lety, její obraz měl stále v živé paměti. Babička ho učila, aby si vážil lidí a byl laskavý, a ujišťovala ho, že život pak bude měkčí. Něco mu zaškubalo v hrudi, když si všiml, že květinám nikdo nevěnuje pozornost, a stařenka se na kolemjdoucí podívala zvláštním, těžkým pohledem a povzdechla si.
Denis se rozhodl, že nemá co ztratit, přistoupil k ženě a zeptal se na cenu jedné kytice. Cena byla směšná, a tak po krátkém přemýšlení vytáhl pětitisícidolarovou bankovku, podal ji staré ženě a řekl, že si bere všechny květiny a že si může nechat drobné. Žena zbledla, doširoka otevřela oči, pokřižovala se a zamrkala slzu. Snažila se mu to rozmluvit, ptala se, proč toho tolik potřebuje, ale když slyšela jeho pevné rozhodnutí, tiše zašeptala “děkuji” a zvedla se na nohy. Denisovi se zdálo, že se toho zboží vůbec nerada zbavuje. Přemýšlel, jestli se jí líbí sedět na trhu, povídat si s lidmi, nebo jen být mezi nimi. V duši se mu objevila nepříjemná rezidua. Stařena si posbírala své věci, ještě jednou mu poděkovala a pomalu odcházela. Denis se podíval na obrovskou hromadu kytic, které už nebylo kam dát. Jeho pohled padl na dívku, která opodál prodávala okurky a bylinky. Dívala se na něj, jako by ho obviňovala ze všech hříchů.
– Mladá dámo, tyto květiny jsou pro vás! – Denis se pokusil o úsměv.
– Kde se toho dá tolik sehnat? – byla v rozpacích.
– Tak si dejte jednu do každé místnosti doma. Nebo je rozdej zákazníkům, když je nepotřebuješ,” pokrčil rameny. – Jako dárek za nákup.
– Vidím, že rádi rozhazujete peníze! – Zabručela a přispěla k jeho zmatku.
Denis se otočil. Připadal si, jako by na něj někdo vylil kbelík břečky. Proč mu vyčítali, že vyhodil peníze, které mu byly dány za tak vysokou cenu za dobrý skutek? Dívčina reakce byla samozřejmě pochopitelná – proč potřebovala květiny navíc? Ale proč se na něj stará žena dívala tak divně? Internet byl plný videí, na kterých lidé pomáhali starým lidem, plakali vděčností a vyprávěli dojemné příběhy. Denis samozřejmě nepomáhal jen tak, ale její reakce mu připadala příliš chladná. Vypadalo to, že udělal dobrý skutek, ale pozůstatek zůstal. Už byl na cestě k parkovišti a rozhodl se, že zeleninu nekoupí, když dívka znovu promluvila.
– Jen jsi jí to zhoršil tím, že jsi koupil všechno najednou a dal jí víc, než potřebuje. Dnes je její druhý osmý březen, den, který nenávidí nejvíc na světě.
Začínalo ho to zajímat. Denis se pomalu otočil k dívce, upřeně se na ni zadíval a čekal, až bude pokračovat. Koneckonců mu zřejmě chtěla něco říct, když se rozhodla upoutat jeho pozornost. Ale proč se ta stará paní stavěla k Mezinárodnímu dni žen tak negativně? Vždyť je to obvykle den, kdy obchod s květinami trhá všechny rekordy.
– Vysvětlete prosím, co máte na mysli! – Denis to řekl strohým tónem, jako by se obracel k podřízenému.
– Baba Zina tu prodává už dlouho: ponožky nebo jiné drobnosti, ale hlavně květiny. Zboží jí však nikdo nedodává a ona sama si svůj výdělek nedává. Její syn využívá svou matku jako bezplatnou pracovní sílu. Jeho kumpáni mu prodávají nejrůznější zboží a on ji posílá obchodovat. Většina peněz jde na zaplacení zboží a zbytek…” těžce si povzdechla. – Zbytek utratí za alkohol, každý cent. Nemá smysl pro proporce. Dal jsi jí mnohem víc, než potřebovala, a on teď bude pít ještě víc. A během takové opilosti nečeká babičku Zinu nic dobrého. Určitě by si to na ní vybil, možná by ji dokonce v noci vyhodil na ulici, aby od kolemjdoucích žebrala almužnu na novou láhev…..
V Denisovi se vzedmul vztek. Ruce se mu sevřely v pěst, obličejové svaly se napjaly a zuby se mu zaťaly do sebe. Tolik k touze pomáhat lidem! Nedokázala jsem pochopit, jak se syn může ke své matce chovat tak krutě. Pokud však byl tento syn alkoholik, spousta věcí se vyjasnila: alkohol v člověku zcela zničí vše lidské a zanechá jen hnilobu. Je nepravděpodobné, že by v těch, kteří jsou silně závislí na “bílém víně”, zůstalo něco svatého.
— Неужели она не может найти способ защититься от сына? — с трудом сдерживая эмоции, спросил Денис.
Девушка продолжила рассказывать то, что знала сама. Баба Зина не раз вызывала полицию, когда сын набрасывался на неё с кулаками, но из-за отсутствия состава преступления его быстро отпускали.
– Byl zadržován maximálně patnáct dní, protože byl převezen v polobezvědomí. Po každém takovém incidentu se však ještě více rozčílil a jeho výhrůžky přiváděly starou ženu k panice. Nakonec se rozhodla přijmout svůj osud. Naši muži z trhu se mu kdysi chystali dát za vyučenou, ale pak zjistili, že je to jejich společný známý. Po společném popíjení se stařenka ještě zhoršila, protože “moc mluvila”. Jediné, co mohla dělat, bylo platit za jeho pití a mlčet, aby ji syn nepřipravil o to poslední, co měla – o život.
Denisovi se zatočila hlava a bylo mu jasné, proč se na něj stará žena dívá s takovou hořkostí. Z peněz, které dostala, nebyla vůbec nadšená. Snažila se ho odradit od koupě všech květin a nejspíš si už představovala, co ji ten večer čeká. Když se Denis rozhlédl, všiml si, že stará žena už není v dohledu. Odešla dost daleko a muž mohl jen hádat, kde ji má hledat.
– Víte, kde bydlí? – Denis se zeptal a pozorně si dívku prohlédl.
– Jen zhruba. Mají dům dole na venkově, myslím, že v Zelenayově ulici. Říká, že ten dům je celý ošuntělý a starý. Ale nebude vám chybět. Baba Zina si vždycky stěžuje, že je tam příliš hlučno a plno.
Denis přikývl. Rozhodl se tam zajít, a pokud byl syn opravdu takový, jak ho dívka popsala, hodlal mu dát lekci za to, jak se choval k matce. Denis však neměl v plánu dělat špinavou práci vlastníma rukama. S jistotou věděl, že musí jednat jasně a účinně, aby tomuto muži ztrpčil život.
Poděkoval dívce za pravdu a spěchal k autu. V navigaci našel Zelenou ulici a zamířil tam. Dívka měla pravdu: najít dům bylo snadné. Bylo tu jen jedno nádvoří, odkud se ozývala hlasitá hudba a opilecké hlasy. Zdálo se, že zábava začala dávno předtím, než stařena přinesla peníze. Když si Denis všiml, že sedí za plotem pod šeříkovým keřem, vystoupil z auta a přistoupil k ženě. Seděla na zemi s rukama zkříženýma na hrudi a tiše plakala. Stará žena si něco mumlala pod nosem, jako by se modlila. Možná tak hledala odpověď na své modlitby a Denis jí byl nápomocen. Muži se sevřelo srdce soucitem.
– Odpusťte mi, že jsem od vás koupil všechny květiny! – Denis se začal ospravedlňovat. – Kdybych to jen věděl…
Stará žena se na něj mlhavě podívala a jen tiše vzlykla.
– Odejdi, synu! Nechceš se do toho zaplést! Vrhnou se na tebe a zmlátí tě!
Denis znovu zatnul zuby. V žádném případě. Dav opilců by ho neporazil. Samozřejmě, že v zápalu vášně mohli vytáhnout zbraně, ale Denis měl v plánu jednat opatrně a promyšleně.
– Nastoupit do auta. Dostanu tě odsud.
– Kam bys mě vzal, synu? Chtěl jsem se přihlásit do domova důchodců, ale odmítli mě, prý nemají místo.
– Mám byt po babičce, který je prázdný. Chtěla jsem ho pronajmout, ale nepodařilo se mi to. Pomůžu vám. Ať se váš syn naučí žít sám! – Denis mě ujistil. – S největší pravděpodobností zůstane sám, protože si nejspíš neuvědomuje, jak špatně se k tobě zachoval.
Stará žena ho požádala o trochu času – asi pět minut -, aby si mohla vyzvednout dokumenty a pár věcí, které jí byly obzvlášť drahé. Denis se nehádal, i když si uvědomoval, že by se tato mise mohla zvrtnout v potíže. Zůstal stát u plotu, sledoval situaci a byl připraven v případě potřeby zasáhnout. Naštěstí byl syn staré ženy příliš zaneprázdněn svými vlastními záležitostmi a ani si nevšiml, že jeho matka tiše odchází z domu s malým uzlíčkem. Denis jí pomohl do auta a teprve pak si její nehodný potomek všiml, co se děje. Vyběhl z brány se sekerou v ruce a začal s ní mávat, ale to už Denis začal řídit. Šlápl na plyn a rychle vyjel doprostřed silnice.
Stará žena vzlykala a Denis nevěděl, jak ji utěšit. Jen ženu jemně požádal, aby nelitovala svého syna, protože v tom člověku nezbylo nic lidského. Samozřejmě si uvědomoval, že pro mateřské srdce je těžké přijmout takovou pravdu, ale přesto doufal, že dokáže překonat své pocity a neodpustí muži, který s ní tak krutě zacházel.
Když Denis starou ženu ubytoval v bytě své zesnulé babičky, přinesl jí nákup. V tu chvíli mu žena v slzách a v pevném objetí ze srdce upřímně poděkovala za jeho laskavost.
O několik dní později se Denis vydal na trh, aby pro starou ženu nakoupil čerstvou zeleninu – té z obchodů se zjevně nevyrovnala. Tam se na něj náhle vrhla dívka, které dal květiny, a dožadovala se vysvětlení: co se stalo s babou Zinou po jeho zásahu.
– Nic hrozného se nestalo! Bydlí se mnou, v bytě mé babičky! – Denis se začal zmateně ospravedlňovat. Situace ho však pobavila a na okamžik ho napadlo, že se možná dívá na dobrosrdečnou dívku, kterou tak dlouho hledal.
Po nákupu zeleniny Denis navrhl, aby Taťána – tak se ta neznámá jmenovala – šla do bytu, aby se na vlastní oči přesvědčila, že je babička Zina v pořádku. Stará žena byla šťastná, že dívku vidí, a podrobně jí vyprávěla, jak jí Denis doslova zachránil život. Baba Zina trvala na tom, aby mu jako projev vděčnosti dala celý svůj důchod, ale on rázně odmítl, protože měl peněz dost. Pak řekla, že bude plést a šít šaty pro jeho budoucí děti, které budou mít tak dobrého člověka. Nebyla zvyklá přijímat pomoc jen tak.
Tatiana požádala Denise o svolení navštívit babičku Zinu, protože už se stala její rodinou. Odpověděl jí, že teď byt patří staré ženě a ona si může pozvat, koho chce.
Tanya a Denis se začali scházet častěji. Dívka muže stále více přitahovala, až se jednoho dne rozhodl pozvat ji na rande. K jeho radosti souhlasila. Líbila se jí i jeho laskavost, která byla mezi bohatými lidmi, zvyklými šetřit každou korunu, vzácná, jako by si své bohatství chtěli vzít s sebou na onen svět.
O několik měsíců později vyšlo najevo, že stařenčin dům vyhořel do základů, zatímco její syn a pár jeho kamarádů pijáků uvnitř tvrdě spali. Matka měla samozřejmě srdce zlomené žalem, ale Tatiana a Denis jí byli v této těžké chvíli oporou. A pak si Denis konečně vzal dlouho očekávanou dovolenou a odjel na panství svých rodičů. Chtěl je představit své snoubence a babičce, kterou zachránil. Dalo by se říct, že to byla právě tato žena, která ho spojila s dívkou jeho snů a stala se součástí jeho nového života.
