Viktor řídil loď na klidné hladině Finského zálivu, zatímco jeho pasažéři – turisté z Moskvy – nadšeně nahazovali rybářské pruty. Byl nádherný den: slunce jasně svítilo, mírně foukal větřík a ryby dychtivě braly.
– Viktore Semjoniči, pluje tam něco? – zavolal náhle jeden z rekreantů a ukázal do dálky.
Kapitán přimhouřil oči a zadíval se do vody:
– Ne, bylo to divné.
Když se loď přiblížila, všichni se na sebe zmateně podívali. Kočka se zoufale zmítala ve vodě a sotva se držela na hladině. Byla rudá, mokrá a úplně vyčerpaná.
– Páni!” Viktor zavrtěl hlavou. – Jak se sem dostal? Ke břehu je to kilometr a půl!
– Možná spadl z lodi? – navrhl jeden turista.
– Nebo ji odnesl proud,” dodal další.
Kocour žalostně zamňoukal a snažil se doplavat ke člunu, ale sil mu očividně ubývalo.
– Tak jo, kluci, rybaření počká, – rozhodl Viktor a popadl rybářskou síť. – Musíme toho nešťastníka zachránit.
Nebylo snadné kočku chytit – byla vyděšená, škrábala se a těkala ze strany na stranu. Nakonec mu však byla podstrčena síť a zvíře bylo opatrně vyzdviženo na palubu.
– Chudák je úplně vyčerpaný,” povzdechl si Viktor a zabalil třesoucí se kočku do staré bundy. – Jak dlouho vydržel ve vodě?
Kočka se choulila v rohu paluby a ostražitě a vyděšeně se dívala na muže. Mokrá srst mu trčela na všechny strany a vousy se mu škubaly.
– To je ale fešák,” řekla manželka jednoho z turistů. – A je velmi mladý.
– Měli bychom ho vzít k veterináři,” řekl Viktor ustaraně. – Veterinář kocoura prohlédl a všechny uklidnil, že spolkl slanou vodu.
Veterinář kočku vyšetřil a všechny uklidnil:
– Kočka je zdravá, ale vyčerpaná. Dehydrovaný, vyděšený, ale odolný. Po deseti dnech odpočinku bude jako nový.
– Možná bychom měli hledat majitele? – zeptal se Viktor.
– Mohli bychom vyvěsit oznámení. Ale musí být zatoulaný. Mně to připadá jako pouliční zvíře.
Viktor si vzal kočku domů. Jeho žena Galina nového “hosta” vřele přivítala:
– To je ale hubeňour! Teď tě vykrmíme!
Prvních pár dní se kočka choulila pod pohovkou a vylézala jen na jídlo. Pomalu začal prozkoumávat svůj nový domov. O týden později už vrněl, když ho Galina láskyplně hladila po zádech.
– Víš,” řekl Viktor a obrátil se na svou ženu, “možná bychom ho měli nechat u nás? Je nepravděpodobné, že se majitelé objeví.
– Mně to nevadí,” usmála se Galina. – Už dlouho jsem snila o tom, že budu mít kotě. Jak mu budeme říkat?
– Lucky,” odpověděl Viktor okamžitě. – Ne každý se může zachránit na otevřeném moři.
Když kocour uslyšel své nové jméno, zvedl hlavu a hlasitě zamňoukal, jako by to byl souhlas.
Uplynul měsíc a Štístko se plně začlenil do rodiny. Na prahu se setkal s Viktorem, hřál se Galině na klíně a v kuchyni chytře žadonil o rybu. Ale stále se vyhýbal vodě, dokonce se opatrně přibližoval k misce.
– Pravděpodobně má psychické trauma,” řekla Galina svým sousedům. – Po takovém zážitku se není čemu divit.
– Nebo to tak možná zařídil osud? – Sousedka Taťána Nikolajevna přemýšlela. – Sama jsem přišla přímo za vámi.
Viktor kočku láskyplně podrbal za uchem:
– Možná to byl opravdu osud. Ještě že jsme ten den šli na ryby. Jinak.
Zrzka se mu otřela o paži a spokojeně zamručela, jako by říkala: “Bude to v pořádku. Teď jsem s tebou. Navždy.”
Viktor a Galina beze slov souhlasili.
Někdy se pomoc poskytnutá v pravou chvíli promění v to nejnečekanější štěstí. Někdy spása nepřijde tam, kde jste ji hledali, ale skutečné štěstí vám připlave naproti. Hlavní je nepropásnout tento okamžik, kdy vás někdo potřebuje. Vždyť právě v takových chvílích vstupuje do vašeho života nová, nečekaná láska. A přestože začátek jejich seznámení byl znepokojivý – právě v těžkých chvílích často vznikají ta nejsilnější pouta.
