Pavel vyrůstal jako uzavřený chlapec. Problém je v tom, že je malý. Ve školce byli všichni v jeho skupině vyšší, dokonce i dívky. S nikým se nekamarádil. Vždycky si hrál sám. Když mu někdo vzal hračky, tiše trpěl. Doma si nikdy nestěžoval.
Ve škole se všechno opakovalo. Byl menší než všichni ostatní ve třídě. Pavlikovi spolužáci si z něj dělali legraci, že je malý. Už ho to unavovalo a požádal rodiče, aby ho zapsali do sportovní sekce.
O několik let později byl Pavlik k nepoznání. Protáhl se a napumpoval svaly. Už v deváté třídě mu dívky nabízely přátelství. Vzpomínal na minulé křivdy a urážlivý smích v jeho směru a chlapec se s nikým nechtěl kamarádit.
Už v ústavu se uvolnil. Společenskost mu pomohla získat pozornost dívek. Spřátelil se s Alenou. Byla na návštěvě a pronajala si byt. Zpočátku ji doprovodil až ke vchodu. A když ji pozvala k sobě, neodmítl.
A Pavel a Alena začali mít blízký vztah. Ale s tím se nespokojil.
– Pojďme se vzít, – navrhl jednou Aleně.
– Pašo, máš všechno před sebou. Budou tu holky, a ne jen jedna. S tvým vzhledem a postavou si je ani nemusíš získávat. Dokonce vím, kdo z naší třídy je do tebe zamilovaný. Rande s každým a pak si vybereš.
– Nerozumím, tohle s tebou předstíráš?
– Mám doma snoubence. Je nejhezčí v našem okolí a taky bohatý. Posílá mi peníze, abych nebydlel na koleji. Vezmu si ho.
– A proč mě potřebuješ? – nechápal ten chlap.
– Tolik chci, Pašo. S Vadimem se vídáme jednou za půl roku o prázdninách. A s tebou trávíme každou noc.
Pavel vstal z postele a začal si balit věci. První zklamání v jeho životě se jmenovalo Alena.
– Uražený? A je dobře, že jsi zjistil pravdu. Pozvu k sobě dalšího chlapa a ty se poučíš do budoucna. Nikdy nespěchej s důvěrou holkám. Vnímej ji zevnitř.
Rozrušený chlap se vrátil domů.
– Synu, takže svatba nebude? – Matka ho potkala s kufrem na chodbě.
– To byla škoda. – Vytáhl z kapsy krabičku s prstenem a podal ji matce.
– Nepřišel ti k užitku, synu? Tak si ho vezmu sám. Je krásný a drahý. Čekám na tebe v kuchyni. Dnes se mi povedly koláče. Čaj tě uklidní. Uvařím ho s mátou. – a matka odešla do kuchyně.
V ústavu se Pavel vyhýbal Alenině pohledu. A chovala se, jako by se nic nestalo. Po hodinách něco zašeptala Konstantinovi a společně odešli z učebny.
Alena tak rychle našla za naivního Pavla náhradu, že v chlapově duši zanechala nepříjemnou pachuť. Zdálo se, že se popálil, když se omylem dotkl něčeho, co nebylo povoleno, nebo něčeho cizího.
O pár dní později přišla k Pavlovi Tamara.
– V sobotu mám narozeniny. Možná by ses ke mně chtěl přidat?
– Pošli mi adresu a čas a já přijdu. – Pavel se usmál, ale v hloubi duše si myslel, že spolkl další háček. Ale tentokrát nebude tak bezohledný. Určitě si všechno zváží.
Ten chlap se nemýlil. Tamara požádala Pavla, aby zůstal po oslavě.
– Líbáš tak něžně, Pavlíku. Myslím, že to zvládneme. Nespěchej s odchodem. Vyprovodím hosty a ty mě naučíš líbat.
– Tome, opravdu jsi nikdy předtím s nikým nebyl? – zeptal se.
– Nebudu lhát, stalo se to, ale ne na dlouho.
Pavel zůstal a nejen na tu noc. Chápal, že Tamaru nemiluje, ale rád s ní trávil čas.
– Nechme Pavlíka bydlet spolu. Nastěhuj se ke mně. Babička teď trvale bydlí na dači. Rodiče mají vlastní byt. Jsem smutná sama.
Byla to ideální chvíle navrhnout Tamaře, aby svůj vztah legalizovali, ale poučen hořkou zkušeností, chlap nespěchal.
Pavlova matka byla nemocná. Když mu to řekla, přišel a rozhodl se zůstat na pár dní.
– Tvůj otec chodí do ústavu pořád pozdě. Učí večerní kurzy. Ale někdy voní dámským parfémem. – Pavel si všiml, že to matku rozrušilo.
– Zastavím se v jeho ústavu a všechno se dozvím. Mami, nerozčiluj se předem. Je tam tak silný parfém, že tě obklopí už z dálky. Studenti nejsou jen chlapi.
Pavel si byl jistý, že jeho otec je matce oddaný, ale mýlil se. Znal otcův rozvrh, a tak ho na konci vyučování navštívil v ústavu. Čekal venku. Když otec vyšel, šel za ním. V metru byl tak daleko, že si ho nikdo nevšimnul. K jeho překvapení otec vystoupil na jejich stanici. Tak jo, dnes bude doma včas. Ale ne. Z nádraží se otec vydal opačným směrem a vstoupil do dvora pětipatrového bytového domu. Vytočil kód na interkomu a zmizel ve vchodu. Pavel ho chtěl následovat, ale rozmyslel si to. Jeho otec už jistě byl v něčím bytě.
Další den Pavel, přibližně ve stejnou dobu, ale o něco dříve, čekal u vchodu s obchodní složkou v ruce. Když vyšla žena, podržel dveře a vešel dovnitř.
Zastavil se mezi patry. Vchod do vchodu byl viditelný z okna. Čekal na otce a na schodech se díval dolů. Jeho otec šel nahoru a Pavel také. Tady je konečně byt. Na zavolání vyšla dívka a pozvala otce dovnitř. Pavel si na ni vzpomněl.
Teď je hlavním úkolem toho chlapa odradit otce od „odchodu doleva“, a to kvůli jeho matce, která má špatné srdce.
Plán vyšel. Pavel potkal tuhle dívku.
Ach, v supermarketu. Předstíral, že jí cestou ven omylem chytil tašku. Když se jí nákup vysypal na podlahu, pomohl jí ho sebrat a odešli spolu.
– Je těžká. Pomůžu ti ji odnést do tvého bytu. Bydlím v této oblasti a můžu ti ukázat svůj pas.
– Jsi tak okouzlující. Ano, věřím ti. Pokud budu mít čas, neodmítnu tvou pomoc.
U dveří Marinina bytu, tak se dívka jmenovala, Pavel navrhl, aby se s ní večer setkali v parku. Snadno souhlasila. Chlap, nadšený ze svého štěstí, zavolal Tamaru a řekl, že ji v nejbližší době nenavštíví, s vysvětlením, že je zaneprázdněn důležitějšími věcmi.
Pavel se s Marinou setkával každý večer. Doufal, že jeho otec je teď doma včas. Rozhodl se to zkontrolovat a ten večer se s Marinou rozloučil dříve než obvykle s tím, že potřebuje odnést léky matce.
– Mami, tvůj otec ještě učí ve večerních kurzech?
– Ano, synu. Proč ses ptal?
– Aha, takže. Pořád chodí domů pozdě.
– A dali mu zvýšení platu.
Pavel to nechápal. Už dva týdny chodí s Marinou pozdě ven. Když přišel domů, uviděl otcovy boty, ale jeho pantofle nebyly na chodbě. Takže byl doma a už spal.
Když ho Marina políbila na tvář, nemohl si pomoct a políbil ji. Chápal, že je to otcova přítelkyně. Ale nepochopitelná síla ho k Marině táhla. Ale proč se jeho otec v poslední době stále opozdil?
Napadl ho nový plán a Pavel Marinu požádal o ruku.
– Zamiloval se jako kluk. Co kdybychom bydleli spolu v mém bytě?
– Co myslíš tím spolu? Předbíháš, Pašo. Po svatbě bydlí spolu a předtím spolu chodí, jako ty a já. Mám tě moc rád, ale pochop sám sebe. Nejdřív spolu, pak se narodí dítě. A kdo pro něj budeme? Nemanželská máma a táta? Ještě jsem neměla muže. Ale můj první bude můj manžel.
– Pak tě představím svým rodičům. A pak ty představíš mě svým. Souhlasíš?
– Budu dokonce ráda. Mám jen jednu matku a bratra školního věku.
***
Přišla osudová událost. Pavel varoval rodiče, aby večer očekávali hosty a prostírali stůl. Nevěstu přivede.
Už v bytě, během setkání, Pavel pohlédl z Mariny na otce. Všiml si, že se na sebe zmateně dívají. Otcovo čelo bylo pokryté kapkami potu a Marina se začervenala.
– Potkali jste se? – neodolal chlap.
– Odpusť mi, synu, ale potřebuji s tebou mluvit. Leno, Marina ti pomůže v kuchyni a nebudeme dlouho čekat. – a vyvedl syna na chodbu.
– Tati, nestydíš se? Marina je dost stará na to, aby ti byla dcerou, a ty jsi ani neušetřil svou matku. Přestaň s tím vším a vrať se ke své rodině.
– To snad ne, synu. Marina s tím nemá nic společného. Mám vztah s její matkou a zašlo to příliš daleko. Je to moje spolužačka. Když pohřbila svého manžela, utěšoval jsem ji, natolik, že se mnou otěhotněla. Našemu synovi je sedm let. Nemohl jsem se od nich vzdálit. Chodím k nim a studuji s Andrjuškou. Jsem jeho otec.
– A ty spíš se dvěma ženami najednou? – rozzlobil se Pavel.
– Samozřejmě, synu. Ira je moje žena, stejně jako tvoje matka. Nemůžu kvůli ní opustit rodinu. Matčino srdce to nevydrží. Ira to chápe a netrvá na tom. Nech všechno tak, jak je, kvůli naší matce. Miluješ ji, že? A ona moc miluje mě. A Ira je do mě zamilovaná už od školních let. Tehdy jsem o jejích citech nevěděl a vzal jsem si matku, protože na tebe čekala. Takže Ira si vzal Olega, aby mi naštval. Je to Marinin otec.
– Pokud se s Marinou vezmeme, maminka zjistí pravdu. Jak před ní schováš syna?
– Ani nevím. Miluješ Marinu?
– Ano, tati, moc. Ale teď nevím, jak tenhle uzel rozříznout?
– A ty se vezmeš bez svatby. Naše maminka se setká s Irou, ale ne nutně s Andrjuškou. A on je mi tak podobný.
Po hostině šel Pavel Marinu vyprovázet. Netrpělivě s ní chtěl probrat celou situaci.
– Marino, otec mi všechno vysvětlil a požaduje po mně nemožné. Co máme dělat?
– Ani jsem si nedokázala představit, že jsi syn Andreje Vasiljeviče. Ale já tě miluji. Musíme se rozejít v klidu, ale to nechci. – Marina se rozplakala.
– Já tě taky miluji. Brzy složíme zkoušky, já v ústavu a ty na vysoké škole. O prázdninách podepíšeme oddací list a pojedeme na svatební cestu. To bude naše svatba. A zítra podáme žádost na matriční úřad.
– Kde budeme bydlet?
– Samozřejmě u mě.
– Bude Andrej Vasiljevič i nadále navštěvovat mou matku?
– Ať navštěvuje. Ať je nám líto našich matek, pokud jsou s tímto mužem šťastné.
– Nerušme je. – a Marina se přitulila ke svému příteli.
***
Pavel měl ještě jednu nedokončenou záležitost a objevil se v Tamarině bytě. Měl velké obavy. Sešli se na hodinách, ale on řekl, že ho matka potřebuje doma. Ať to odkládal sebevíc, konkrétní vysvětlení už bylo před ním. Nechtěl lhát, ale pravda byla děsivá. Takhle ho náhle přepadla láska k Marině.
Tamara Pavla velmi klidně pozdravila. Myslel si, že už spala. Všiml si, jak si při odchodu z ložnice omotala župan.
– Promiňte, ale vaše místo je už obsazené. Nejsem sama. Váš kufr je támhle pod věšákem. – a ukázala rukou.
Pavel hodil svazek klíčů na noční stolek a odešel z bytu se svými věcmi. Do tváře mu vál lehký vánek a na duši cítil teplo.
***
Ra
Zvrat v tomto příběhu se stal asi o šest let později.
Pavel a Marina už vychovávali dvě děti, syna a dceru. Malá Nataša se snažila vylézt z postýlky, ale spadla na koberec. Pavlova matka se velmi bála a křičela. Celá rodina se na ten hluk rozběhla. Marina zavolala sanitku. Ženu ale nedokázali zachránit. Zemřela, aniž by se dozvěděla o dvojím životě svého manžela.
Irina byla na pohřbu přítomna. V hloubi duše prosila o odpuštění za to, co se stalo před mnoha lety.
Po pohřbu se Pavlův otec nastěhoval k Irině. Je to smutné, ale teď budou společně vychovávat Andrjušku, který je už velký, ale má poblíž maminku i tatínka.
