Exmanžel se na prahu objevil nečekaně. Vica, promočená celou noc bolestí, s tmavými kruhy pod očima hleděla do oka a váhala otevřít. Ne, nevyhýbala se mu, bylo jí to lhostejné, ale nechtěla, aby viděl, jak moc to za poslední půlrok vzdala.
Vika si vzpomněla na slova ošetřujícího lékaře, která zněla jako věta. Kolikrát tuto větu pronesl, kolikrát se na něj dívaly oči pacientů s hrůzou. Vica se nerozbrečela, nevyčítala, tiše vyšla z ordinace a až do večera se Motala po ulicích.
Kolem se povaloval život, lidé se nesli ve svých záležitostech, Příroda, předtucha tepla, probouzeli se ze zimního spánku, kočky, vzdouvali ocasy, řvali jako blázni, vrabci, vesele cvrlikali, buráceli v kalužích.
Tak jsem se chtěla rozplakat, přitisknout se k hrudi rodilého muže, že bych litovala, že jsem se jen pohladila po řídkých vlasech.
Nic z toho už Vicki nikdy nebude mít.
Jediný blízký člověk, o kterém si myslela, že byl kdysi její manžel. Když se ale dozvěděl o nemoci, rychle se k ní vrátil a loni se odstěhoval z bytu, který dostal od babičky.
Nikdo jiný Vicki neměl, žádná spřízněná duše. Děti také selhaly, nyní si uvědomila, že kvůli nemoci, která ji posledních několik let trápila, se nijak neprojevila, ale ani nedala šanci stát se matkou.
A teď už bývalý manžel, celý tak holý a Kvetoucí stojí za dveřmi jejího bytu a vytrvale volá. Vica, která si uvědomila, že Cyril jen tak neodejde, vytáhla ze sebe otázku.
– Proč jsi přišel?
– Viko, otevři, musíme si promluvit!
– Nemáme o čem mluvit!
– Mýlíš se!
Kirill si přitiskl nos k oku.
– Otevři!!!
– Přijď za půl hodiny.
Cyril se zamračil a nakonec Vickovo oko spatřilo jeho záda.
Měla půl hodiny na to, aby se dostala do Božího pohledu.
Když vešla do koupelny, podívala se na svůj odraz v zrcadle. Z třicetileté krásné ženy zůstal jen bledý stín. Kdyby ještě před pár lety Vice ukázala fotku, nevěřila by svým očím.
– Radši bych skončil!
Síly vůbec nebyly. Vica se ale donutila vypít hrst prášků a otevřela šuplík, kde se nacházela kosmetická taštička. Jak dlouho ji neotevřela? Řasenka byla úplně suchá, stíny se rozpadaly, podklad se válel na zapadlých tvářích, ale spolehlivě tmelila zemitou barvu pleti. Dlouhé tenké prsty pomalu přejížděly několik zbývajících vlasů. Šátek na hlavě situaci napravil a skrýval pod šedou látkou veškerou beznaděj neexistujícího účesu.
Vica by se v minulém životě určitě vrhla do závěrečného pohledu, ale nyní sklouzla po zrcadle potřísněném kapkami a se vší silou, které byly její slabé ruce schopny, zabouchla dveře.
Zvonění se přerušilo už několik minut.
Vica otevřela dveře. Do nosu ho zasáhl ostrý zápach kolínské vody. Vůně nebyla rozhodně levná, ale v takovém množství, že se nevolnost dostala až do krku. Vica zbělela.
Kirill překvapeně zvedl obočí-nevypadáš dobře!- a šel jsem kolem ní do pokoje.
– Kéž by! Nevadí! vypadám jako … – wow! Jsi překvapený????
– Promiň, nemyslel jsem!
– Nemyslíš na to moc často! Proč jsi přišel?
– Viko, ty se nevaříš! S Lisou jsem si říkal, že brzy … .,, Cyril osekal.
– No tak! Měl jsi dost rozumu, abys to neřekl! Tak mi řekni, co jsi zač! Brzy zemřu! A co?
– Takže ty nemáš žádné dědice, rodiče a babička jsou dávno mrtví! Takže tvůj byt budu mít já.
– Proč ses tak rozhodl?
– A komu? Chceš se přihlásit do charity??? – Kirillův odporný chraplavý smích rozzuřil Viku.
– Řekněme, že pro tebe. A co?
– Do půl roku, než budu dědit! Možná, abych se vyhnul otálení, přepíšeš mi byt už teď?
– Ty jsi na to přišel sám, nebo ti to řekla Lisa? – Vica se dusila vztekem. Už mě pohřbíváš!!! Jak jsem si nevšimla, že na tobě není nic lidského!
Cyril sklopil oči a líčil hořkost a lítost.
– Netlač na tu nemoc, viko! Víš, nebýt tvé nemoci, neodešel bych od tebe!
– Tím víc mě bolí!!!
– Nebuď sobecká!!! Nemůžeš mě vinit, že jsem zdravý a můj život pokračuje!
Vica chtěla něco namítnout, ale zastavila se na půl slova. K čemu to je? V podstatě má pravdu. Řekl, samozřejmě v nechutné podobě, ale logika v jeho slovech je. I když je tak ošklivá!
– Takže co? Myslíš???
– Co si mám myslet? Uděláme, co chceš.
Kirill se radoval, že tak snadno Vica souhlasila, vyskočil a plácl ji do tváře. Okamžitě se mu zkřivila ústa, rty si rozmazal silnou vrstvou podkladového krému, který se mu dostal na zuby.
– Co je to za hnus???
– Náklady na nemoc! Nic, vydržíš! Kvůli bytu to neuděláš!
Cyril zběsile vymazal zbytky krému ze rtů.
– Tak se zítra domluvím s notářem?!!
– Dělej si, co chceš! Jen mi dej vědět předem. Musím se připravit!
– Jistě, samozřejmě! Chápu to!
Zakrytý Cyril vyskočil z bytu a Vika shromáždila poslední síly, aby za ním zavřela dveře a okamžitě se vrhla do postele.
**********
Druhý den ráno mi přišla SMS: “ve 12 si Pro tebe zajdu.”
Poté, co Vica udělala stejnou manipulaci jako den předtím, odešla z bytu s jedinou myšlenkou, že uvidí svého bývalého manžela naposledy.
V čekárně notáře bylo ticho. A skoro nikdo. Vica si hned nevšimla starší ženy, která si po celou dobu utírala oči kapesníkem. Kirill, který ji nechal čekat na gauči, okamžitě vyšel ven, aby si zakouřil.
Hodiny hlasitě tikaly a jen vzlykání ženy narušovalo téměř hrobové ticho.
– Proč pláčete? – zeptala se Vica. Její nemoc jí dala možnost bez přemýšlení promluvit se ženou. Dříve by to neudělala, ale nyní se nestyděla a netrápila se dlouhým přemýšlením.
Starší žena už asi také neměla co ztratit a ona, když viděla ve Vice dobrou duši, promluvila.
– Můj vnuk je vážně nemocný, ale je možné mu pomoci a lék jíst, jen to stojí nemalé peníze!!! Sedím, čekám, prodávám svůj dům. Kam se teď s Terčíkem dostaneme, nevím! Ale to není to hlavní! Důležité je, aby můj vnuk žil!
– Neplač! Všechno se tvoří! Máte naději!!!
Z kanceláře notáře vyšla asistentka a pozvala ženu. Ta se zachumlala, rozloučila se a se zažloutlým papírem v ruce vešla dovnitř.
Vika se na ni smutným pohledem podívala a šla na ulici volat Cyrila.
– Jsme na řadě!
Cyril nebyl u vchodu. Vica viděla nedaleko altánu, ve kterém bývalý manžel mluvil se svou novou přítelkyní Lisou.
Blížila se, poslouchala.
– Cyrile, určitě si to nerozmyslí??! Za chalupu jsem už zaplatila zálohu! – Lisa zmizela.
– Kam půjde? Ten byt za sebou nesežene!
– Podívej!
Cyril ji směle políbil na rty.
– Jdi! Odvezu nemocnou a hned ti zavolám!
Vica, než si jí všimli, se vrhla dozadu.
Žena už odešla z kanceláře notáře. Třesoucíma se rukama šťouchala tlačítka do starého telefonu.
– Podívej, zlato! Zpráva z banky musí přijít! Něco neřeším, ” požádala.
Vica, která podlehla záchvatu, ji uchopila za ruku a táhla zpět k notáři.
Už podepisovala papíry k bytu a viděla Cyrila, jak se mu v kanceláři notáře rozbíhají oči. Viděla a jásala.
O pár minut později Vika vyšla ven a pod paží držela starší ženu.
Kirill na ni zaútočil pěstmi do hrudníku.
– Jak jsi mohla??? Ať tě ta žebračka pohřbí!!! Byla tam televize..Yu, umřeš.
Bývalý manžel, zdrcený zlostí, syčel jako had a posílal kletby na Vikiinu hlavu v tomto životě i v dalším. Dorazila i starší žena a nešťastný chlapec Míša, který čekal u vchodu.
*******
Vica odcházela tiše, brzy ráno, když šikmé paprsky dubnového slunce klouzaly po střechách domů. Za ruku ji držela starší žena, horké kapky jí padaly z očí do bledé vikinské tváře.
Na rozloučenou se na ni Vika usmála a pokorně zavřela oči a dala duši na milost Stvořiteli. Poslední, co slyšela, byl pláč chlapce Míši za dveřmi a třesoucí se hlas ženy, která se nad ní skláněla.
