Je mi 48 let a před šesti měsíci jsem porodila trojčata. Byla to pro mě a mého manžela velká radost. Je fakt, že posledních deset let jsem se snažila otěhotnět, ale nedařilo se mi to.
Lékaři jen krčili rameny a říkali, že jsem měla mít děti dříve. Ale moji příbuzní mi poradili, abych neutrácela tolik peněz a adoptovala dítě ze sirotčince. Ale já jsem chtěla vlastní dítě, poznat radost z těhotenství, pít víno a porodit dítě.
Když jsem byla mladší, na děti jsem nemyslela, protože jsem měla těžký vztah se svým prvním manželem. S Vadymem jsme se brali poměrně mladí, bylo nám tehdy dvacet.
Brzy mi začal neustále dokazovat, že se mýlím, ale náš vztah skončil kvůli jeho nevěře. Trvalo mi dlouho, než jsem se z takové negativní zkušenosti vzpamatovala. A pak jsem potkala lásku svého života. Leonid nebyl jako ostatní muži, záleželo mu na mně a chtěl vážný vztah.
Právě s ním jsem začala chtít děti. Když jsem po dalším pokusu konečně otěhotněla, byli jsme šťastní. Po celou dobu těhotenství mě Léňa podporoval, byl přítomen i u porodu a odvážně mě držel za ruku.
Po narození našich dětí se náš život změnil. Mnoho lidí se neváhá vyjadřovat na naši adresu negativně. Domnívají se, že je nepřijatelné mít v našem věku tři děti.
