Dnes bych se s vámi rád podělil o něco, co mi dělá velké starosti. Nemohu přijmout názor lidí, kteří si mohou dovolit znovu se oženit nebo vdát ve stáří. Podle mého názoru by manželství mělo být založeno na lásce, a o jaké lásce můžeme mluvit v 60 letech? Moji rodiče se brali, když jim bylo 30 let.
Stalo se to tak, že přemýšleli o své kariéře. Ale rodinu založili na pevných základech. Táta s mámou spolu žili 30 let. Nedávno táta zemřel. S manželem jsme se rozhodli, že si maminku vezmeme k sobě. Upřímně řečeno, opravdu jsme potřebovali pomoc, děti potřebovaly péči a my jsme byli celý den v práci. Kromě toho jsem nechtěla nechat matku samotnou. Vycházeli jsme spolu velmi dobře. Manžel si mé matky váží a nikdy nedošlo ani k náznaku konfliktu.
Děti si bez babičky nedokázaly představit samy sebe. Jednou mě matka překvapila svým rozhodnutím zúčastnit se akce věnované starým a osamělým lidem. Nechápala jsem, proč je takový spěch, když teprve nedávno ovdověla. Já jsem však skromně mlčela a nevyjádřila svůj názor.
Z akce se vrátila šťastná, rozzářená a říkala, že našla mnoho nových přátel, se kterými může komunikovat. Měla jsem dojem, že jsme spolu nemluvily… Pak se ale rozhodla zapůsobit na mě úplně a řekla, že bude na tato setkání chodit každý čtvrtek. Šlo o hodiny plavání mého syna. Teď jsem si na ty dny musel vzít volno z práce. Tyto schůzky mě začaly čím dál víc rozčilovat.
Jednoho dne přišla domů a řekla, že mluví s mužem, do kterého je zřejmě zamilovaná. Ale to ještě neuplynul ani rok od smrti mého otce! Nedokázal jsem to pochopit a přijmout a tajně jsem doufal, že to všechno brzy skončí. Ale mýlila jsem se. O pár týdnů později mi matka oznámila novinu o své nadcházející svatbě. Svatba? V šedesáti letech? Na matrice? Dělá si legraci? Nemohla jsem tomu uvěřit. Když viděla mou reakci, rozhodla se odejít z našeho domu.
Teď už ji nezajímala ani vnoučata. Dlouho jsme s ní nemluvili. Jsem velmi uražená a nedokážu se přinutit, abych jí zavolala a promluvila s ní. Nenechala na mně všechny domácí práce, protože dobře věděla, že pracuji šest dní v týdnu! Druhý den mi řekla, že se svatba uskutečnila. Teď už nemám vůbec chuť se s ní vidět nebo mluvit. Ale můj přítel říká, že se mýlím. Prosím, poraďte mi, co mám v této situaci dělat?
