Dům Galiny Petrovny vyhořel před třemi lety. Bylo dobře, že byla v té době v práci. Žena dlouho plakala a naříkala, protože v tomto domě se narodila a vyrostla, vychovala syna a často ji navštěvovala vnoučata. A teď z něj zbyla jen hromádka popela a černého kouře. Její syn Artem a snacha Olja se rozhodli vzít ženu k sobě.
Halyna Petrivna viděla, že je to pro její snachu těžké. “Musí pracovat a pak doma dělat spoustu práce. A nemůže s ničím pomáhat. A už dva roky sedí Olze na krku. Po požáru se jí třásly ruce.” “Synu, vidím, jak je to pro tebe těžké. Tak mě vezmi do domova důchodců. V domě visí oznámení, že nedaleko je skvělé místo. Tam se o mě dobře postarají a nebudu ti na obtíž.” – Dobře, ale počkejme do května. Bude pěkné počasí a do té doby stihneme shromáždit všechny dokumenty, ano?” navrhl syn.
Žena souhlasně přikývla. Přišlo jaro, oteplilo se a Galina se rozhodla synovi připomenout jejich dohodu: “No, už je skoro tady. Slíbili jste mi to s Oljou!” “Dobře, mami, zítra tě vezmeme do penzionu. Toho večera si babička třesoucíma se rukama sbalila všechny věci – jednu noční košili, župan a pantofle.
Ráno políbila vnoučata na rozloučenou, pokřižovala se a opustila byt. Její syn nastartoval staré auto a společně vyrazili. “Artěme, kam jedeš? “Minuli jsme odbočku k penzionu!” “Je v opravě, musíme ho objet,” odpověděl rychle muž a snacha se sarkasticky usmála. A tak jeli dvacet minut. Za oknem se začala objevovat známá krajina – řeka, les, domy.
Babička tomu zprvu nemohla uvěřit. Zdálo se, že přijeli do její vesnice. Artem otevřel bránu a Halia nepoznala svůj dvůr. Když vystupovala z auta, málem se jí podlomily nohy. Před ní stál nový dům. Kolem chodilo ještě několik stavebních materiálů a řemeslníků. Ale vypadalo to, jako by tu nehořelo – dům, skleník a nový kurník.
– Synku, nezdá se mi to? Co se stalo?” – Mami, nechtěli jsme tě vzít do internátní školy, ani za milion let. Proto jsme se rozhodli přestavět starý dům pro tvé potěšení. Uvnitř je toaleta, kabelová televize a dokonce i podlahové topení. Záměrně jsme s dokončením stavby čekali až do jara. Halyna se rozplakala a pevně objala svého syna. Dlouho nemohla uvěřit svému štěstí. Artem, Olja a jejich vnoučata navštěvují babičku každou sobotu.
