Babička Marianna bydlela ve skromném dřevěném domku. Děti žily ve městě. Zavázaly se, že k ní budou vodit svá vnoučata. Babička chtěla vidět svého jediného vnuka Ernesta vyrůstat. A tak dcera s manželem a synem přijeli na léto. Mladí manželé se rozhodli nechat dítě u babičky celý týden, protože jeli na služební cestu. Marianna byla nadšená. Ukázalo se, že vnuk je velmi hodný a poslušný. Dokonce ani když rodiče nasedali do auta, neplakal.
Jen mávl rukou. Ale Ernest je zvláštní jméno. Marianna se rozhodla, že by bylo dobré vnuka léčit. Upekla borůvkový koláč. Malé dítě chodilo po pokoji a se zamyšleným výrazem ve tváři si všechno prohlíželo. Stále otevíralo a zavíralo vrzající dveře, protože mu připadaly zajímavé. Vrzání pantů dveří si babička nevšimla. – Chceš mléko? – Musím se držet svého rozvrhu. Rozumíš? – Co tím myslí?
U večeře mlčky snědl kaši a šel si lehnout. Kočka Murka ho začala škrábat na nohy. Ale on ji jen odkopl. Jeho babička dělala, že si toho nevšimla. Vstal z postele, umyl si obličej, vyčistil zuby a nasnídal se. Od babičky dostal kousek borůvkového koláče. S chutí kousek snědl a teprve pak si všiml, že má na rukou něco modrého a černého.
Co to bylo, zeptal se. Babička mu řekla, že to jsou borůvky a že mu zčerná i jazyk. Požádal o zrcátko, aby viděl svůj jazyk, když otevře ústa. Když to uviděl, spěchal do koupelny, aby si vyčistil zuby, a práskl dveřmi. Proč práskl dveřmi? Druhý den ráno po vyčištění zubů vnuk vstal z postele a řekl: “Řekneš rodičům, že ráno necvičím?” “Samozřejmě že ne. Vezmi si snídani,” odpověděla. Vyšla ven, aby se věnovala svým vlastním věcem.
Najednou uslyšela smích. Když vešla do domu, uviděla vnuka, jak tleská a běhá po pokoji za ptáčkem. Kočka však ptáčka okamžitě popadla a utekla. “Tohle zvíře už není v domě vítáno. Už ho nechci vidět. Rozumíš tomu? Druhý den ráno si Ernest odmítl umýt obličej. Dýchal podivně a těžce.
Chlapcova babička se obávala, že si do nosu strčil hrášek. Když se ho zeptala, zavrtěl záporně hlavou. Pak mu začala otékat tvář. Když kýchl, hrášek spadl na zem. “Chtěl jsem, aby mi v nose vyrostl hrášek. A ty jsi mi v tom zabránil. Nevidím tě a už se k tobě nikdy nevrátím,” křičel. Pozdě večer si pro něj přišli rodiče. Babička byla šťastná, že se podařilo zabránit nehodě. Navíc se jí podařilo vnukovi vše vysvětlit. Nezáleželo na tom, že jí neříkal babičko. Vyroste a zmoudří.
