V naší rodině to děláme z generace na generaci takto: když se všichni sejdou u stolu k obědu nebo večeři, dáme na stůl boršč nebo polévku v jedné velké míse a lžíce, aby každý snědl, kolik chce.
Aby na stůl nekapal, dává se pod něj lžíce chleba, když si ho nesete k ústům. Podobně, pokud se jedná například o dušené nebo smažené brambory, dáme je na pánev a rozložíme vidličky pro každého.
Nechápu, co je na tom špatného. Každý v rodině má svou vlastní. Ale naší snaše se to zpočátku nelíbilo, začala synovi a sobě prostírat oddělené talíře.
Udělala jsem jí poznámku, že máme jiný způsob stolování, a když už přišla do domu, měla by respektovat naše zvyky a tradice.
A ona postupně přestala sedět s námi u stolu, něco dělat v hodinu, kdy všichni jedí, nebo předstírat zaneprázdněnost s tím, že pracuje (má nějakou práci na dálku, pracuje od počítače, sedí ve svém pokoji).
Pak vyjde ven, něco si uvaří a tajně to sní, když nikdo není doma. Už se na ni dívám skrz prsty, protože je to přece jen manželka našeho syna. I když z jejího chování nejsem nadšená. Taky si říkám: jaké to bude, až budou mít dítě? Naučí i dítě, aby nebralo ohled na jídlo ze stejného nádobí jako my?
