V naší kanceláři mělo dojít ke změnám. Bylo nám řečeno, že u nás dostane práci šéfova neteř. Všichni naši kluci byli v ráži a už přemýšleli, jak si získat srdce této dívky, aby získali dobré místo.
Objevila se a všichni se pustili do práce. I mně se moc líbila, ale všiml jsem si, že je trochu unavená. Ale měla méně příznivců, když zjistili, že má desetiletou dceru. Měla jsem ji tak ráda, že jsem se jednoho dne rozhodla pozvat ji do parku na procházku.
Když se mě zeptala, v jaké společnosti půjdeme na procházku, řekla jsem jí, ať s sebou vezme dceru. Šli jsme na procházku do parku a já se seznámil s její dcerou. Staly jsme se velmi dobrými kamarádkami. Zjistily jsme, že máme mnoho společného. Dívka se do mě očividně hned zamilovala a já do ní také.
Brzy jsme spolu začali oficiálně chodit. Pak jsme šli na matriku a začali spolu žít. Moje štěstí neznalo mezí. Díval jsem se na ni a nemohl uvěřit, že je moje. Můj vztah s její dcerou byl velmi dobrý, i když občas chodila se svým otcem. Ale najednou se všechno změnilo.
Byla mi diagnostikována nevyléčitelná nemoc. Musel jsem odjet na léčbu do Izraele. Hodně nám pomohl strýc mé ženy, našetřili jsme všechny úspory a odjel jsem na léčbu do Izraele. Jednoho dne za mnou přišla dcera a přinesla mi peníze. Nejprve jsme nechápali, kde vzala takovou částku peněz.
Jak se ukázalo, zorganizovala internetovou sbírku na mou léčbu. Nedokážu popsat, co jsem v tu chvíli cítila, prostě jsem se rozplakala. Vždycky jsem ji měla moc ráda, ale nemyslela jsem si, že mě miluje tak, jako miluje své vlastní. Máme před sebou ještě dlouhou a náročnou cestu, ale jsem si jistá, že ji zvládneme – všichni společně.
