Ten den se opil jako prase. Bylo mu špatně, ale doslova se donutil vzít si s sebou další láhev. Chodil klikatě, svět se mu rozmazával a točil. Bylo mu zle nejen fyzicky, ale i psychicky. Sotva našel vchod, kde žil posledních deset let svého života.
Všechny vchody do budovy mu připadaly stejné. Vešel do bytu a zul si boty. V pokoji spala jeho žena, schoulená do klubíčka. Znechuceně se na ni podíval. V ložnici bylo všude dětské oblečení, což byla další nepříjemná připomínka rodinného života.
Jeho dcera spala ve své postýlce. Roztomilá dětská tvářička by v každém vyvolala dojetí, ale muž se ušklíbl. V kuchyni omylem narazil do židle, která s rachotem spadla na podlahu. Margarita se kvůli tomu zvuku probudila. Vrátil se její manžel?
Poslední dobou někam mizel a ona si o něj dělala starosti. Jakmile se přiblížila ke kuchyni, udeřil ji do nosu silný zápach štiplavého kouře. Dívka mimovolně zavrávorala. Zaslechla také rozhovor: “Maryno, miluji jen tebe. Brzy za tebou přijdu! Dívce se rozbušilo srdce.
Už dlouho měla podezření, že ji manžel podvádí, ale nechtěla tomu věřit. A pak se její obavy potvrdily. Než odešel, řekl jí spoustu nepříjemných věcí a rozplakal ji: “Jsi zrůda, nepotřebuju tě! Nikdy jsem tě nemilovala, nechci od tebe dítě!
Už mám dost toho neustálého křiku a plenek. Mrzí mě, že jsem s tebou promarnila tolik času. Dívka se rozplakala. Když odešel a hlasitě práskl dveřmi, v návalu zoufalství se rozhodla: “Určitě budu šťastná, určitě si najdu člověka, který mě a mou dceru bude mít opravdu rád.”
