Ivan vstal jako obvykle v půl šesté ráno, podojil krávu, nakrmil kozy a slepice a vrátil se domů, aby připravil snídani, zatímco děti spaly. Když vám za zdí spí tři děti, nemáte právo na sklíčenost, špatná rozhodnutí a zbytečné emoce. Co se týče emocí… každodenní život a řada stejných dnů je vypínají. – Kluci, snídaně je hotová. “Kluci, nasnídejte se, já se za chvíli vrátím,” řekl Ivan a odběhl na druhý konec vesnice za svým kamarádem Serhiem. Ve vesnici nebylo dost práce a každý si chtěl vydělat peníze. A tak muž bral, co mu nabídli. “Tati, dneska jsem viděla mámu ve snu,” řekla mladší dívka, zatímco si její otec obouval tenisky, “vypadala úplně jako skutečná.”
“Zvládneme to za pět deset minut,” řekl Serhij, když ho uviděl. “Ano, dneska musím odvést nejmladší k mámě a starší do školy. “Ty starší pošli ke mně, já je vezmu s sebou do školy a ty můžeš jít v klidu k mamince.” “Tady, Ivane,” objevila se vedle mužů Serhijova žena, “dala jsem ti nějaké koláče. Moje jsou dobré, myslím, že i tvým budou chutnat. Ivan popadl buchty, poděkoval jí a utíkal domů. Neměl bys ho litovat, měl bys jít příkladem. Sám se třemi dětmi… Vyla bych jako vlk, kdybych tě v životě neměla. Neumím si představit, jak to všechno zvládá… a to je matka. I když se jí dá rozumět.
Starší lidé se často upínají ke své domácnosti a později to pro ně může být těžké… Víš, já jsem v životě udělala spoustu věcí špatně, ale Ivan… ten mi otevřel oči, díky němu jsem viděla skutečné základy života… – Tati, můžeš mi koupit zajíce?” zeptala se mladší, když viděla svého otce, “ale opravdového, ne hračku, protože hračkou se nedá krmit…
– Tenhle zajíc? Ten by neměl běhat po lese, co by měl dělat u nás doma?” – A zajíce? – No, na zajíce si ještě můžeš vzpomenout, – oči mladší dcery, tak podobné matčiným, Ivana okamžitě odzbrojily. – Ach, tati, skvělé!” – dívka objala otce, “šedivého! No tak, šedivý! Zatímco starší byli ve škole, Ivan odvezl dceru k babičce a sám šel pracovat do jiné práce. Ten den měl štěstí.
Vydělal 2000 rýnských, šel na trh a nakoupil jídlo na několik dní. Když odcházel z trhu, uviděl u vchodu muže, který prodával boty: “Vidím, že ty vaše už drží na svém místě. Vezměte si tyhle, stály 600 hřiven, dám vám je za 500,” řekl prodavač. Zatímco se Ivan díval na své děravé tenisky a pak na 1000 hřiven, které mu zbyly v kapse, uslyšel vedle sebe ženský hlas: “Králíci! Kupte si králíky, levně!” – “Máte šedého?” – zeptal se hned.
– Mám, ale je slabý, dám vám ho za 400 místo 550. – Promiňte, člověče, – řekl prodavači bot, – slíbil jsem to dceři. Ten den měl Ivan obzvlášť velké štěstí. Vydělal ten den slušné peníze, koupil dceři králíka, mohl si koupit všechno, co potřeboval aspoň na týden, a to nejdůležitější překvapení ho čekalo doma – jeho matka se rozhodla, že se k synovi nastěhuje. Věděla, že je pro něj těžké žít sám.
