Všichni si zvykli, že Antonínu můžete požádat o jakoukoli pomoc a ona nikdy neodmítne. Časem dokonce začali využívat její laskavosti a štědrosti. Začali spíše vyžadovat, než žádat.
Antonina měla vždy laskavou povahu a v práci ani v rodině nedokázala nikoho odmítnout, každému chtěla pomoci. Proto se stávalo, že v práci pracovala víc než kdokoli jiný a pak musela jít k dceři a starat se o vnuka.
Zároveň má ve svém domě na starosti celou domácnost, přestože její manžel odešel do důchodu a zůstává doma. Antonina se téměř celý život točí jako veverka v kole, a tak není divu, že má tolik bolístek. Při poslední prohlídce jí lékař přísně řekl, že si prostě musí odpočinout.
Tehdy se Antonina poprvé v životě rozhodla rozhodnout ve svůj prospěch. Požádala v práci o volno. Její šéf ji nechtěl pustit, ale Antonina pohrozila, že pokud jí nebude umožněn měsíční odpočinek, dá výpověď. Pracovala bez dovolené už sedm let.
Nechtěli přijít o tak cennou zaměstnankyni a dobrou odbornici, a tak ji neochotně nechali chvíli odpočívat. “Máma se na stará kolena úplně zbláznila,” rozhořčovala se dcera, “na všechny plivla a odešla. Kdo se teď postará o Bohdana? Budu si muset najmout chůvu, protože chodím z práce pozdě.
Nechci nechávat dítě s cizími lidmi, a navíc to stojí spoustu peněz. Můj otec je také nešťastný. Teď musí sám vařit a uklízet, a na to není vůbec zvyklý! Antonina před svým rozhodnutím všechny varovala už před měsícem, ale nikdo to nebral vážně.
