Moje matka, tchyně, sousedka – všichni říkají, že kvůli jídlu nelze zničit léta budovanou rodinu. Ale oni nevědí, jaká je naše rodinná situace, a tak mě odsuzují. Jsme manželé už sedm let. Máme dvě děti: Máme 7letého syna a 4letou dceru. Žijeme dobře, ale ne špatně. Byt jsme si pronajali přes internet, takže musíme hodně šetřit. Nestěžuji si. Takhle teď žije skoro celá země. Možná by se v naší rodině neobjevilo téma rozvodu, kdyby nebylo jedné nuance našeho rodinného života.
Obvykle připravuji jídlo na několik dní dopředu, ale do druhého dne u nás nic nepřežije. Můj manžel sní všechno, úplně všechno, co je doma, než jde spát. Boršč v pětilitrových hrncích je pro mého muže běžným jídlem. Zpočátku mě to dokonce bavilo. Vařila jsem nám večeři, a zatímco jsem ukládala děti ke spánku, manžel všechno dojedl a pak se mi podíval do hladových a smutných očí a řekl: “Aha, já myslel, že už jsi jedl.
Mně je dobře, ale on sní všechno a dětem nic nenechá. Je mi z toho strašně špatně, protože já se bez jídla obejdu den nebo dva, ale dětem musím dát to nejlepší, včetně jídla. Když byly děti ještě malé, manžel jim nenechával ani dětskou stravu. Všechny pyré šly manželovi dobře od ruky, a to jsme neměli moc rýže, víte. Jedna příhoda mě právě přiměla přemýšlet o zbavení práv. Před měsícem měla moje dcera narozeniny.
Právě jí byly čtyři roky. V předvečer svých narozenin mi řekla, jaký dort chce, a to s takovýma očima, že kdyby mě požádala o to největší cukrářské veledílo, udělala bych ho. Naše trouba funguje jen na moje modlení, musela jsem ji neustále kontrolovat, utahovat, odvíjet a tak dále. Také jsem udělala vrstvu želé a čokoládovou ganache. Jo, a za zmínku stojí figurky, které mi vzaly nejvíc nervů.
Rozhodla jsem se jít spát v šest ráno, ale budík jsem si nastavila na osmou, abych mohla dort sestavit, ozdobit a dát do lednice, aby se krém vsákl. O dvě hodiny později jsem se vzbudila na budík a viděla, že můžu jít klidně spát, protože v kuchyni nebyl žádný dort, žádné figurky ani marmeláda.
Vyděšeně jsem zavolala manželovi. Potvrdil mé pochybnosti a řekl, že mu dort opravdu chutnal, takže si zbytky vzal s sebou do práce. Když jsem se začala rozhořčovat, obvinil mě, že jsem neměla nic k snídani. S pláčem jsem zavolala jeho mamince, abych mu vynadala, ale ona mi jen sladce vyprávěla historku o tom, jak dobře můj muž v dětství jedl.
Víte, donedávna můj táta říkával, že nemá rád sladké, protože když jsme byli malí, neměli jsme peníze na dvě buchty, a tak mi jednu koupil a řekl, že mu prostě nechutná. Ve skutečnosti má na sladké chuť. A můj miláček jí i to, co je určeno jen pro naše obyčejné děti, které si na jídlo samy nevydělají! Moje dcera měla zkažené prázdniny. Celý den probrečela, sbalila jsem jim věci a odjela k mamince. Brzy se oficiálně rozvedeme.
