Neočekávalo se, že by Anna žila dlouho, a tak se rozhodla vyprávět svým dětem příběh jejich narození. Tento příběh není o tom, odkud děti pocházejí. Její syn a dcera to už dávno vědí, protože se sami stali rodiči.
Příběh, který vyprávěla, byl mnohem zajímavější. Hanna a Nazar se vzali, když jim oběma bylo 18 let. Byli velmi mladí a bláznivě zamilovaní. Snili o tom, že budou mít alespoň dvě děti. Ale jak roky plynuly, Anně se nedařilo otěhotnět.
V té době neexistovaly technologie jako dnes, takže pro jejich neštěstí existovala jediná výmluva: “Bůh jim nedal děti.” Nakonec se s tím smířili a žili dál. Vedli domácnost a nakonec se z nich stali bohatí lidé. Jednou šla Hanna podojit krávu a uslyšela za chlévem hluk.
Jakmile se vydala za stodolu, uviděla v křoví velký koš a v něm dítě. Vedle něj ležel vzkaz: “Prosím, postarejte se o mou dceru”. Nemohla tam to dítě nechat. Anna byla příliš mladá na to, aby se stala matkou. Muž byl velmi šťastný, že vidí svou dceru.
Hanna měla kyprou stavbu těla a nikdo by nehádal, že není těhotná. Dítě zapsali jako vlastní a stali se plnohodnotnou rodinou. O rok později našli na stejném místě chlapce. Nyní měli děti dvě. Chlapec i dívka vypadali stejně a nikdo nic netušil. Vychovávali děti jako vlastní.
Ani netušili, že Hanna a Nazar nejsou jejich skuteční rodiče. Dali jim jména Viktor a Viktorie. Později chodili do školy, pomáhali rodičům s domácími pracemi a měli radost ze svých úspěchů. Když dospěli, vyprávěla jim Anna zajímavý příběh. Děti byly překvapené, ale přesto své rodiče milovaly. Děkovaly jim za všechno, co pro ně udělali.
