Glasha byla v obličeji ošklivá, nebo spíš naprosto nepřitažlivá. Měla řídké vlasy, ze kterých se nedal udělat pořádný cop nebo culík. Obočí a řasy měla bílé, takže nebyly téměř vidět.
Sama Glasha byla bledá a její pihy vypadaly jako špinavé tečky. Dívčino jméno bylo také staré – Glasha. Matka ji pojmenovala po babičce a dívka byla na své jméno pyšná, ve škole si z ní všichni dělali legraci a vymýšleli jí přezdívky. Všichni považovali za svou povinnost říkat Glashe, že je nepřitažlivá.
Jedna stará sousedka jí to řekla: -Je to pochopitelné, Bůh tě krásou neodměnil. Glasha skončila školu jako šedá myš. Nenašla si žádné kamarády, neměla žádné vztahy. Nastoupila do ústavu.
Tady už se spolužáci jejímu vzhledu nesmáli, ale nikdo s ní nezačal komunikovat. Jednoho dne se Glasha procházela v parku. Přiběhl k ní pes a bylo jasné, že se ji snaží nalákat. Glasha se dala na útěk. Pes ji zavedl za keř, kde ležel jeho majitel, pohledný muž, s rozbitou polovinou obličeje a zkroucenou rukou.
Glasha zavolala sanitku a odjela se psem a sanitkou do nemocnice. O půl hodiny později byl majitel psa Andrij přiveden k životu. Ukázalo se, že byl okraden a těžce zbit. Bylo dobře, že tam byl věrný pes a přivedl Glashu na pomoc. O šest měsíců později se Andrij a jeho zachránkyně Glasha vzali.
Glasha okamžitě zkrásněla, obarvila si vlasy a začala se dobře líčit. Její tvář se tak změnila. Vedle ní běhal chundelatý pes a vysoký, galantní Andrij. Zpočátku nikdo ve třídě nemohl uvěřit, že je to ta samá Glasha, která byla nejstrašidelnější dívkou ve škole.
