Manžel mi už čtyři dny volá a říká mi, jak jsem špatná. Je to proto, že se starám o svou nemocnou matku. Podle jeho názoru bych měla být stále se svým manželem. Nemůže beze mě žít ani týden. Ale já jsem na dovolenou nejela. Matka přede mnou tajila, že má už dva dny horečku. Byla nemocná, ale do nemocnice ji neposlali.
Řekli, že se může léčit doma. Bydlí v jiném městě a nemáme tam žádné příbuzné, kteří by se o ni postarali. Když jsem jí před několika dny volala, říkala, že je všechno v pořádku. Ale já jsem cítila, že to tak není. Sbalila jsem si věci a čekala na taxi. Manžel řekl, že je proti mému rozhodnutí. Ale já se ho neptala, jen jsem mu řekla, že odjíždím.
Nehodlala jsem kvůli němu nechat svou starou matku samotnou. Několik dní před odjezdem jsem mu vařila. Také ho chápu. Moje matka dlouho nadávala, že jsem opustila práci, domov, manžela a přišla bydlet k ní. Jak jinak bych mohla, je nemocná, lékárna je daleko a nemá co jíst.
Kdo by jí mohl pomoci? Vařila jsem polévky, pekla chleba, uklízela dům. Sama by to nezvládla. Večer mi zavolal manžel a ptal se, kde jsem. Řekla jsem mu, že jsem u maminky. Připomněl mi, že je proti, a řekl, že pokud je maminka nemocná, měla by být v nemocnici, ne doma.
Tam se o ni postarají. Popřál jsem jí dobrou noc a zavěsil telefon. Bylo vidět, že je nešťastný. Ale nebyl v tom sám, i já jsem byla z jeho chování nešťastná. Proč nedokáže pochopit tyhle jednoduché věci? Za dva dny byla matka schopná trochu chodit. Večer jí však bylo opět špatně. Během těchto dnů mi manžel každý den volal a radil mi, abych dala matku do nemocnice. Chtěl, abych byla co nejdříve doma.
Tím mě však dostal. Nechápe, že teď není čas na zlobení. Je to dospělý muž. Máma viděla, jak se s ním hádám, a řekla, že jsem přišla zbytečně. Ale já si to nemyslím. Nejsem jeho chůva. Nejsem spokojená s jeho chováním. Až se vrátím domů, vážně si s manželem promluvím. Jeho chování se mi hnusí. Pokud nezmění názor, dojde k rozvodu. Vzala jsem si muže, ne rozmarné dítě.
