Vracel jsem se domů z práce a náhodou jsem potkal Elenu. Chodili jsme spolu, když jsme byli mladí, a rozešli jsme se kvůli nějaké hlouposti. Pořád se snažila zjistit něco o našem vztahu, já v tom neviděl žádný problém a ona nebyla s něčím spokojená. A teď, téměř po osmi letech, jsme se znovu setkali.
Tolik se zlepšila a já už nejsem včerejší student, ale zaměstnanec ve velké firmě. Rozhodli jsme se trávit čas jako za starých časů. Vystoupili jsme z autobusu a zamířili k baru. Potom jsem Alenu doprovodil domů, hravě mě pozvala na kávu a já neodmítl. Doma jsme vypili, co se dalo.
Byla to bezesná noc, už dlouho jsem se tak nebavil. Ale ráno ukázala na dveře: “Běž, běž. Máma se za hodinu vrátí ze směny, co jí mám říct? Byla jsem ráda, že jsem se stihla osprchovat. Rychle jsem vyšel z domu. Bylo teprve šest hodin ráno a já musel být v osm v práci, takže nemělo smysl chodit domů.
Rozhodl jsem se, že přijdu do kanceláře, protože hned vedle šéfovy kanceláře je pohovka a já si před začátkem pracovního dne na chvíli lehnu.Půjčil jsem si od kolegy malou deku, sundal jsem si kalhoty, abych je nepomačkal, a šel jsem si lehnout. Probudil jsem se velmi veselý, dokonce střízlivý.
Podívám se na hodiny a je dvanáct hodin. Všichni zaměstnanci se tiše procházeli po kanceláři, ptám se, co se děje. “Šéf říkal, že jste pracovali celou noc, tak jsme se rozhodli vás nerušit, děláte pro firmu to nejlepší,” odpověděl vedoucí. Rychle jsem si natáhl kalhoty a šel za šéfem.
Srdečně se zasmál: “Rozesmál jste mě, vejdu do naší šedivé kanceláře a vy tu chrápete bez kalhot. Všechno chápu, je to mladá firma, chceš se mít dobře. Ale mějte na paměti, že jestli se to bude opakovat, vyhodím vás.” “Jste přece moudrý člověk,” řekl jsem šéfovi a vrátil se do práce.
