Moje žena Natálie byla dokonalá, žili jsme s ní 60 let. Byla velmi milá, sympatická, s obrovským srdcem. Nebudu se chválit, ale nejsem špatný člověk. Jak jsme tedy získali tak zlou, nevděčnou dceru? Tato otázka mě trápila dlouho. Nata nás opustila před čtyřmi lety a po tom dni se můj život radikálně změnil.
S dcerou jsem si nerozuměla, nejen s ní, ale s celou rodinou, nebo spíš oni si nerozuměli se mnou. Můj zeť proti mně dceru poštval, ale nebyl jediný, kdo za to mohl. Kdyby mě dcera milovala a vážila si mě, nikdy by se ke mně takhle nechovala. ‘Byt je malý a ty jsi na obtíž a vnoučata tě nemají ráda,’ řekla mi dcera.
Dal jsem si podmínku, že se o mého psa postará a nevyhodí ho na ulici. Slíbil to a já odešel. V domově důchodců jsem se seznámila s jednou ženou a začala si s ní každý den povídat. Začala se mi líbit a každý večer jsme se spolu procházeli v parku. Jednoho dne jsem v parku potkal svou bývalou sousedku, která mi vyprávěla příběh, při kterém se mi málem zastavilo srdce.
– Její dcera mi neřekla, že mě sem poslala. Také vyhodila svého psa na ulici, ale nebojte se, my se o něj postaráme. Prodává váš dům. „Vychovala jsi nevděčnou dceru,“ řekla mi sousedka. „Dům je můj, jak se opovažuješ ho prodávat, a jak jsi mohla vyhodit psa z domu?“ “To je moje věc. S pomocí sousedky jsem se obrátila na potřebné úřady a nechala ji na holičkách.
Prodala jsem svůj dům a koupila si útulný domek na vesnici a také jsem se ujala ženy, kterou jsem poznala v domově důchodců. Začali jsme žít společně: já, Jelena Ivanovna a můj pes. Neptal jsem se, co se stalo s mou dcerou, ale ať se stalo cokoli, bylo to správné. Ať ví, co znamená nerespektovat své rodiče.
– ‘Dědo, jsi chamtivý a zlý, nemáš nás rád, protože nás nenecháš svobodně žít,’ řeklo starší vnouče. Moc mě mrzelo, že proti mně začali poštvávat děti. Po dlouhém přemýšlení jsem došel k závěru, že nejlepším řešením bude odejít, jak řekla moje dcera. Domluvila se s domovem důchodců a já jsem tam byl za čtyři dny.
