Moje žena a já jsme byli velmi šťastní, když naše jediná dcera chtěla žít s námi po svatbě. Máme náš velký dům a náš zeť nás měl rád, takže jsme se necítili zahanbeni. Dítě je na straně. Co ještě potřebujete? A zpráva o rychlých lidech manželství vnuka nás a jeho ženu učinila nejšťastnějšími lidmi. Po prvním vnukovi přišel druhý a po něm dvojčata.
Moje žena musela odejít z práce, protože Milan náš právě šitý s dětmi. Ale brzy dcera řekla, že se nestane klubem a chce jít do práce. Tuto dceru jsme podpořili. Ale faktem je, že moje žena se starat o čtyři šibenici jeden byl velmi obtížný. Musela jsem si vzít práci domů, abych jí alespoň něco pomohla. Na konci dne jsme s ní byli jako přeživší citron, někdy přímo během večeře se oči spojily.
Myslíte si, že se ve večerních hodinách starali o děti samy o sebe? Nic takového, dokonce i mytí nádobí po večeři měl znovu já nebo moje žena. Milan sténá a sténá po „tvrdé“ denní práci v kanceláři šel odpočívat na pohovce, aniž by zapomněl chytit notebook. Žena naznačila a pak přímý text dal své dceři jasně najevo, že děti potřebují komunikovat se svou matkou. Mirka se od ní odstěhovala. No, nestávkovali jsme, a moje žena a já jsme měli na sobě všechny domácí úkoly a péči o děti.
Dokud jeden z nich neotevřel oči své vlastní dceři. Ten den syn-in-law zapomněl svůj telefon doma, a v práci je to prostě nutné. Popadl jsem telefon a vzal ho pryč a pak přišla zpráva od mé dcery k telefonu. Byl jsem ve spěchu – co se stalo s tím, co napsala, protože prostě byli spolu. Otevřela jsem zprávu a cítila jsem se jako studená voda. Moje dcera o nás v tomto poselství velmi nešťastně mluvila.
Zpočátku jsem si ani neuvědomila, že to byla ona, kdo nám říkal narazité. Budu mluvit jen o něčem jiném. Nic jsem neřekl svému zetě a své ženě. Sotva vydržel večer a během večeře řekl, že už nebude tolerovat jejich přítomnost ve svém domě. Všichni byli tak pohnuti. Moje dcera právě vstala. Moje žena se snažila zasáhnout a opravit všechno, ale já jsem řekl: “Dost!
Vychovali jsme dceru nesprávně, když nám sedí na hlavě, považuje nás za parazity. Už nebudeme paraziti. Máte ubrus. Žijí v dohazovači. Chudá žena musí spát v kuchyni, má byt, ne soukromý dům. Zpočátku byli vnoučata velmi souzní, zejména jeho žena. Pak byla opět povolána do práce a život se začal pomalu přizpůsobovat. Moje žena trvá na tom, že já a moje dcera uděláme mír. Nevadí mi to, ale nejdřív se musí omluvit. Jinak – nic.
