Mamince je 60. Před 15 lety jsme ztratili otce. Od té doby moje matka žila sama ve velkém 3pokojovém bytě. Nabídla mi a mému manželovi a nově narozeném dítěti, aby se k ní přestěhovali, protože jsme pak žili v pronajatém bytě. My jsme se shodli, protože vnuk může být pro mou matku spásou. A my jsme neměli žádnou pomoc, a tak žili.
Po 2 letech jsem měla druhého syna. Zdálo se, že všechno je skvělé. Byt byl velký. Moje matka žila v oddělené místnosti, nikdo nikoho nerušil. Až donedávna… naši synové vyrostli, stali se poslušnými a inteligentními kluky. Sámové se učí, sportují. Samozřejmě, že komunikují více s přáteli než s námi, a to zejména s babičkou. Moje matka se nudila. Začala jsem hledat nějakou bolest, abych šla na polykliniku častěji.
Pravděpodobně je s kým mluvit. V jedné z těchto linií se setkala se svým strýcem Iljou, svým novým přítelem. Dědečkovi bylo 70 let. To je prostě slabé. Dokonce i jeho syn ho bije, když je nacpal. Od dětství si pamatuji, jak moje matka krmila a někdy vlekla toulavé psy a kočky do domu. Našel jsem si novou starost.
Každý den jsem volala strýci Eliášovi na oběd. Vždycky měl na sobě staré oblečení. Řekl, že jeho syn vzal všechny své nensie. Matka mě požádala, aby k nám přišel dědeček. Bylo by to tak těsné, že mi máma řekla, abych šel. Samozřejmě, že moje matka to pochopí. Rozhodl jsem se žít klidně ve stáří a nedržet se neustále u sporáku, ne uklízet pro každého.
A jaká je situace s námi? Senior dokončí školu a plánuje se přestěhovat do hlavního města. Mladík se rozhodl, že po roce 9 půjde na vojenskou školu. Máme nějaké úspory, ale všichni budou platit za vzdělávání dětí. Teď musíme někde žít. Možná bych si měl pronajmout byt.
Možná bychom mohli udělat první příspěvek do knihovny… rozhodl se promluvit s mou matkou. Vysvětlil jsem jí, že děti brzy přijdou, a můj manžel a já budeme v jiné místnosti a nezabrání srdce v lásce. Navíc už nejsou mladí a oni sami budou brzy potřebovat péči. Zde můžeme pomoci. Ale moje matka je ve svém rozhodnutí neotřesitelná. Vyhání nás ven. No, ona sama chtěla; ať se brzy nespoléhají na naši pomoc.
