Nevím, jak se dříve žilo ve velkých rodinách. Žije se mnou jedna snacha a já už se dusím. Řeknu vám všechno popořádku. Můj syn a snacha se seznámili během studií. Po ukončení studia oba pracovali a rozhodli se žít spolu. Do jejich záležitostí jsem se nevměšoval – museli žít. Ale kvůli krizi přišla o práci nejprve moje snacha a pak i můj syn.
Nemohli si dovolit platit nájem, a tak mě požádali, abych u nich zůstal, než si najdou novou práci. Otázka hledání práce se však vlekla, oni dokončili školu a potřebovali vhodnou práci. Syn se rychle smířil s prací, která pro něj nebyla příliš přijatelná. Snacha si nedokázala představit, že by pracovala například za pultem, a je stále nezaměstnaná.
Navíc brzy oznámila, že je těhotná. Myslel jsem, že si dítě vzhledem k jejich podmínkám nenechají. Ale mýlil jsem se. A před třemi měsíci mi kamarád důrazně doporučil, abych s ním šla na nějakou směnu. Pracují tam tři měsíce a dostávají slušné peníze. Pak si tři měsíce odpočinou a zase pracují. Můj syn odešel.
Snacha mi v domácnosti s ničím nepomáhá, neumí uvařit nic jedlého. Pořád naříká, že ji bolí hlava nebo že má bolesti. Téměř nikdy se nezvedne z pohovky. Místo toho, když jí syn poslal peníze, nechala si během jednoho dne vyndat stehy a běžela koupit něco pro dítě.Peníze jsem neviděl, ale není těžké uhodnout, odkud pocházejí.
Nakoupil jsem spoustu všeho, ale nenapadlo mě koupit nějaké jídlo. Myslí si, že jsem milionář? Stále jsem se nevyjádřil. “No, zbývá už jen měsíc a půl,” rozhodl jsem se. Můj syn přijde, oni se odstěhují a problém se vyřeší sám. Ale tuhle mi syn zavolal a řekl, že zůstane ještě tři měsíce, protože mu za to nabídli dobré peníze. Už jsem to nemohla vydržet.
Synovi jsem na rovinu řekla, že žít s jeho láskou není žádná velká radost – ještě ani neporodila a už mi pohodlně seděla na hlavě. Co se stane, až porodí? Za měsíc bude mít dost lidí na přežvykování. Nemám sílu s ní běhat, zvlášť když jsou dvě. Tak ať jí syn buď pošle peníze na pronájem bytu, nebo pokud se bojí nechat ji samotnou, ať ji pošle ke své matce, na vesnici. Možná mě budete považovat za bezcitného. Ale každý má dvě strany svého příběhu. A pokud se v něčem mýlím, nejsem jediný.
