Maryna smažila řízky, když zazvonil telefon. Rychle si utřela ruce do zástěry a zvedla telefon. Velmi ji překvapilo, když uslyšela známý hlas. Se Světlanou nemluvila už několik let, protože měla děti a na kamarádky neměla čas. – “Páni, Světlano, ahoj! Opravdu jsi měla chvilku času pro své staré přátele?”
Máša se usmála. – “Ano, měla, jak se máš? Po výměně standardních zdvořilostí Světlana říká: -Není to náhoda, že jsem se ti rozhodla zavolat… Je tu něco, co ti jako dobrému příteli musím říct. – “Jen do toho,” Marina se okamžitě napřímila. – “Tvůj manžel tě podvádí! Každý víkend navštěvuje mého souseda z přízemí a zůstává u něj přes noc.
Viděl jsem ho mnohokrát. Z nějakého důvodu mě nepoznal. -Každý víkend? Ale tenhle víkend, tedy minulý víkend, byl s námi! Byli jsme s dětmi u mé mámy.” Marina byla překvapená. – “Ale já ho viděla minulou sobotu! Přinesl Iře květiny. -To je nesmysl. -Je to určitě tvůj manžel! Máša se rozhodla ověřit si kamarádčina slova.
V sobotu po práci se vydala za Světlanou. Po šesté hodině seděly u okna a dívaly se. Přesně v sedm přišel Viktor ke dveřím. Měl však na sobě jinou bundu. Třesoucími se prsty vytočila jeho číslo, ale ozvaly se jen tóny vytáčení. Pak sešla z La Marina dolů, aby stihla Kohanovy. Viktor už byl u dveří.
-“Ty zasranej kozle!” vykřikla a praštila ho taškou.Muž překvapeně zíral. -“Ženo, jsi v pořádku?” “Co jsem to za ženu? V tu chvíli zazvonil telefon a na displeji se objevilo číslo jejího manžela. Máša ztuhla a pak zvedla sluchátko. – “Haló…” “Miláčku, kde jsi? Už jsem doma! Máša ztuhla v naprostém šoku. -Jsi doma? Ano.
-Brzy tam budu. Maria ukončila hovor a podívala se na muže. Teprve když se podívala pozorněji, všimla si některých rozdílů. -Takže ty nejsi Viktor… -Ne, já jsem Mykola. Později mi o tom Máša vyprávěla, dokonce mi ukázala fotky svého muže. Ten byl také překvapený. Nejpodivnější bylo, že ani nebyli příbuzní!
