Předevčírem jsme se s manželkou nevědomky ocitli uprostřed supermarketu. Když jsme naplnili nákupní košík potravinami, šli jsme k pokladně. Ve frontě před námi stáli další čtyři lidé. Jakmile před námi zůstali 2 lidé, pokladna zamrzla a pokladní nás požádala, abychom se přesunuli jinam.
Asi si umíte představit, jak všichni ve frontě začali reptat… ale co jsme mohli dělat? Přesunuli jsme se do jiné. Zde jsme byli osmí nebo devátí v řadě. Ovšem koho by napadlo, že se stane tohle: stará paní, která už měla nákup zaplacený, se podívala na svůj seznam a zjistila, že si zapomněla koupit ryzenku.
Vrhla se zpátky do prodejní haly přes všechny lidi ve frontě. “Babi, můžete si ji koupit v jiném obchodě?” řekla dívka za ní, ale její slova neměla žádný účinek. Tlak na pokladní byl v tu chvíli obrovský. Chudák nevěděl, na čí otázku má odpovědět.Konečně se fronta pohnula a pak přišel klasický příběh tohoto žánru – stařík neměl dost peněz a musel se rozhodnout: co ze seznamu zrušit?
Po dlouhých a bolestivých úvahách požádal o zrušení jedné z položek. “Galino, pojďte ke třetí pokladně, prosím!” zakřičela pokladní. Žádná Galina k nám samozřejmě nepřišla, protože místo bylo plné lidí, všichni zaměstnanci byli zaneprázdněni a nikdo, až po ochranku, se nechtěl nechat vyrušovat od své práce.
Jako první to vzdala dívka s dítětem v náručí: “Z deseti pokladen jsou pořád otevřené jen tři, na zákazníky kašlete!” “To nemůžete aspoň ve špičce otevřít další pokladny?” “Nebo najmout mobilní pokladní, ne ospalé lenochy. Starý muž, jehož fronta se už zdvojnásobila, skoro brečel a věděl, že se na něj chystají.
Najednou se objevila ta samá Galina s frontou.- Uklidněte se, vyřešíme to! Ach, kéž by nic neřekla… Všichni se na ni vrhli a dožadovali se knihy argumentů. … Fronta se pohnula z výchozího bodu. K pokladně přistoupil mladý pár. Dívka vzala tašku s jejich nákupem, vytáhla čokoládovou tyčinku a podala ji pokladníkovi: “Děláte skvělou práci, neposlouchejte je, určitě se k vám vrátíme.”
Pár se na něj usmál a odešel z obchodu. Poté se zdálo, že se chlapík vzpamatoval, začal pracovat rychleji a i atmosféra v supermarketu se stala vlídnější. Všichni, kdo šli za tím párem, ho začali povzbuzovat: někdo mu dal tvaroh, někdo jablka, pohostili jsme ho sušenkami a z obchodu jsme odcházeli ve skvělé náladě. Co byste v podobné situaci udělali vy?
