Mám jedinou dceru. Nyní studuje prvním rokem. Je to velmi pilná studentka a já jsem na ni pyšná. Stále si však vzpomínám na rodičovskou schůzku, která se konala předloni, když moje dcera nastupovala do 11. třídy. Myslím, že učitelka fyziky otevřela mnoha rodičům oči, a já se jejími radami řídím dodnes.
Bylo to poprvé, kdy jsem nelitovala, že jsem přišla na rodičovskou schůzku. V dnešní době jsou vztahy mezi rodiči a učiteli a školou stále napjatější. Strany se navzájem obviňují ze všech potíží a nemohou dosáhnout kompromisu. Na druhou stranu se moje dcera vždycky pilně učila, neměla žádné problémy s chováním, žádné vážné konflikty s vrstevníky, takže, upřímně řečeno, jsem neviděla důvod chodit na rodičovské schůzky.
Celou dobu jsem se tam nudila, poslouchala chválu nebo “poučení” a otázku “Co tady dělám?Proč jste si vzal volno?” Myslím, že mnoho rodičů mě pochopí. Ale jedna taková událost byla přesto velmi užitečná a chci se o tuto radu podělit se všemi. Tehdy, jako vždy, třídní učitelka řekla, že v posledním ročníku školy to budou mít naše děti těžké, budou se muset rozhodovat o svém budoucím povolání a o tom, které předměty si vyberou.
Poradila nám, abychom to udělali už teď a začali se na testy připravovat s předstihem. Pak řekla, že učitel fyziky nás opravdu chce vidět. Anastázie Petrivna pracovala ve škole už dlouho, kdysi mě učila a já si ji pamatoval jako přísnou, ale velmi spravedlivou učitelku, která se o svůj předmět a děti opravdu zajímala a uměla učit.
A přesto jsem usoudila, že nám stejně jako ostatní učitelé před ní chtěla říct, jak jsou naše děti líné, že se nechtějí učit.Anastázie Petrovna pozdravila, pak se usmála a začala svou řeč: “Mnozí z vás mě znají. A doufám, že chápete, že opravdu chci učit vaše děti tento předmět. Ale bez vaší pomoci se mi to nepodaří.
Děti by měly chodit do třídy odpočaté, zdravé, ne hladové a hlavně s dobrou náladou. Vy, rodiče, pro to musíte doma vytvořit podmínky. A bez toho to není možné. Nakonec se s dětmi spřátelte, mluvte s nimi upřímně. Nekárejte je, nedělejte za ně domácí úkoly, jak to někteří lidé v poslední době opět dělají, a pokud dostanou čtyřku, nespěchejte na dítě vyvíjet nátlak, jak se říká.
Pamatujte, že zítra nebo pozítří mi dítě přijde na hodinu bez dobré nálady a už se nic nenaučí. Jeden z rodičů zvedl ruku: “Co to znamená, když je v pracovním sešitě napsáno ‘špatné…’?” – Znamená to, že. Ale když je to dnes špatné, nezapomeňte, že zítra to může být skvělé.” – “Můj syn má jedničku z fyziky, ale má vás prostě rád.
Ne všemu rozumí, ale na hodiny chodí v dobré náladě,” řekla jedna z maminek. Dlouho jsme si povídali. A náš rozhovor byl opravdu upřímný. Od té doby se snažím, aby moje dcera studovala s radostí. Zdůrazňuji, že to bude v životě potřebovat, takže pro ni bude snazší, když si to uvědomí. A myslím, že většina rodičů, kteří se mnou byli na schůzce, to dělá stejně.
