Jak se říká, život je jako bumerang. Muž přijde domů z ulice a jeho žena se ho zeptá, jestli je venku zima. Uvědomí si, že přesnou teplotu zjistí na svém telefonu, a řekne jí, že venku je horko. Pomohl jí vybrat oblečení na ulici: “Obleč si tohle. A pod to tohle. Lepší je tohle, bude to teplejší. Manželka spěchala.
Oblékla si vše, co jí manžel poradil, a vyletěla ven. Venku nebyla zima. Bylo spíše horko. Chudák žena vydržela horko, dokud se nedostala domů. V dopravním prostředku bylo obzvlášť dusno. Když dorazila domů, přivítal ji manželův hlasitý smích. Čekal, až jeho žena řekne něco o tom, jak moc obdivuje jeho smysl pro humor, a zasměje se s ním jako společnost.
To se bohužel nestalo. Čas plynul a na vtip se zapomnělo. Přišla neděle. Muž šel se svými přáteli na ryby. Dlouho se na to připravoval, jako zloděj na pouť. Manželka přesně spočítala, za jak dlouho se dostane od domu k jezeru na dače.V polovině cesty mu zavolala a řekla mu, že v kuchyni prasklo potrubí a voda teče po celém bytě.
Dodala, že pokud se okamžitě neotočí a neodjede domů, omdlí a voda zaplaví sousedy a on bude muset zaplatit opravu dvou bytů. Muž spěchal domů, vešel do kuchyně a našel svou ženu, jak pije čaj s houskou. Zatímco on byl naštvaný a hysterický, jeho žena ho vyzvala, aby se posadil vedle ní a pochválil manželčin brilantní smysl pro humor.
Vrátilo se mu to jako bumerang! Teď se ten člověk zamyslí, než začne vtipkovat. Někdy se bumerang vrací bez ohledu na lidi. Jedna paní pracovala jako vedoucí oddělení. O její povaze psal ruský klasik: “Postaví vás do tří řad, a když jen pípnete, bleskově vás uklidní.” Takže vtipy s touhle paní byly špatné…
V práci byl jeden chlap, kterého, mírně řečeno, neměla ráda. Jakmile se na něj podívala, vytvořil se jí na čele věnec vzteku, a když řekl jediné slovo, bezdůvodně se rozbrečela a plakala. Říkala, že je parazit: nepracuje, za celý pracovní den nehne prstem a nemá svědomí, protože všichni kolem něj pracují a on se o nikoho nestará.
Tak toho chudáka nechala vyhodit. Ani tehdy se neuklidnila a pro jistotu na silnici vykřikovala různé ošklivé věci… O dva roky později firma skončila a mladá dáma se stala nezaměstnanou. Nechtěla pracovat pro někoho jiného, protože byla zvyklá, že se velí, a ne poslouchá.
Stále rozesílala životopisy na vysoké pozice, aniž by ztrácela naději. Pak ji potkalo štěstí! Dostala nabídku stát se zástupkyní náčelníka. V den pohovoru se oblékla, nalíčila a šla do kanceláře. Když vešla do šéfovy místnosti, uviděla v šéfově křesle sedět stejného “darmošlapa”:
– Zavolal jsem tě sem, abych se na tebe naposledy podíval a byl rád, že v mém životě už nebudou lidé jako ty. Stála v kruhu a nezmohla se na slovo. – Ach ano, jdi pryč, nemůžu tě vidět! Vrátil se bumerang? Ano, vrátil. Říká se, že na světě není spravedlnost. Ale nejednou jsem si všiml, že lidé mají hodně zla, jen ho často skrývají, nechtějí ukázat svou porážku. Samozřejmě různými způsoby, ale stejně se všechno vrátí jako bumerang.
