Přijeli jsme oslavit narozeniny našeho kmotřence Váni. Bylo mu 10 let. S manželem jsme se rozhodli, že nebudeme lakomí, a koupili jsme mu drahý tablet. Dítěti se dárek líbil a celý večer si ho prohlíželo. Když jsme mu dárek předali a posadili se ke stolu, kmotřenka řekla: “Možná byste mu k Vánocům mohli dát počítač, protože tablet nepotřebuje.
Já si ho vezmu pro sebe. Muž byl překvapen ženinou drzostí. Maria nebyla Váňova skutečná matka. Jeho skutečná matka tragicky zemřela. Jeho otec se rozhodl, že jeho syn potřebuje matku, a tak se znovu oženil. Nikdy jsem tu ženu neměl rád, vždycky Váňu urážela.
Mohla ho na hodinu zavřít do kouta nebo nechat vyhladovět k smrti a otec to věděl, ale mlčel. Bylo to pro něj lepší, byl od rána do večera v práci a dítě bylo s jeho ženou. A věřil, že když ho potrestala ona, zaslouží si to i jeho syn. Vanka si naopak na matku vzpomněl a moc se mu po ní stýskalo.
Jednou mi vyprávěl, že Maria nosila matčiny šaty a smála se: “To byl její starý styl. Byla tak strašidelná, když se oblékala. Teď už chápu, proč si ji manžel moc nepamatuje,” řekla někomu do telefonu. Váňa všechno slyšel a bylo mu matky líto. U stolu si nás Maria opět dobírala kvůli dárku:
“Dala jsi mé dceři k minulým narozeninám teplákovou soupravu.”Myslel jsem, že nevíš, jaký je rozdíl mezi dětmi. Manžel jí opatrně odpověděl, že Vanka je víc než jen náš kmotřenec. A její dcera s námi není ani příbuzná. Naopak, měla by nám poděkovat, že se k její dceři chováme stejně dobře jako k Váňovi. Nikdy ji od něj neoddělujeme.
Než jsme odešli, zmínila se o počítači. “Takže máme čekat počítač k Vánocům? Jde o to, že Marina jde do deváté třídy, potřebuje ho ke studiu. A Váňa ho bude brzy potřebovat taky. Maria si myslela, že jsme nějací oligarchové. Měli bychom svým dětem koupit počítač a pak myslet na ostatní. Neměla strach o Vanku, ale o svou nešikovnou dceru. Muž jí odpověděl, že by si mohla odhrnout ret.
