Vždycky jsem měl rád bratrovu ženu Káťu. Jakmile si ji bratr vzal, okamžitě jsme se stali dobrými přáteli. A jsem moc ráda, že naše přátelství přetrvalo dodnes, i když už nám táhne na šedesát. Jednou večer jsem seděla s Káťou v kuchyni a pila čaj. Byla tak rozrušená, že ji nic nedokázalo rozptýlit od jejích myšlenek.
Rozhodl jsem se, že se jí zeptám přímo: -“Káťo, stalo se ti něco?” “Ano, ale nevím, jak to říct, strašně se stydím. -No, nejsme si cizí, tak nám řekni, co se děje. -Jde o mou dceru Annu. Aňa je moje neteř, je to velmi vážná dívka. Hned po škole se rozhodla pro povolání, vystudovala dobrý ekonomický institut a dobře pracuje.
Má skvělého manžela a dvě děti. -Anya mi řekla, že má přítele. Říká, že se do manžela už dávno nezamilovala, ale Dima je prostě dokonalý. “Musím chránit dceru před zetěm, vymýšlet si nějaké výmluvy. Ale můj zeť je tak hodný, nemá žádné zlozvyky, Annu má moc rád, děti vychovává dobře… no, to vidí na tom Dimovi…
-A je to tak vážné? Když se Aňa vrátila, řekla, že ji Dima požádal, aby přišla, a tak chtěla manželovi říct, že ho opouští. Vyprávěla jsem Kátě příběh svého mládí. Můj první manžel byl prostě dokonalý rodinný typ. Tolik snil o velké a semknuté rodině a ke mně se choval s velkým strachem.
Okamžitě bylo zřejmé, že si mě váží a respektuje mě.Ale pak jsem měla krátký románek, jeden chlap mi zamotal hlavu a já se kvůli němu rozvedla s manželem. Jenže já už měla roční dítě a ten chlap mi řekl, že mě s dítětem nechce přijmout. Tak jsem přišla o prvního manžela i o kluka.
Pak se můj první manžel podruhé oženil. A o několik let později jsem se vdala znovu. Můj druhý manžel si vzal dítě a teď žijeme dobře, máme spolu děti. Ale vzpomínám si na to, jak se ke mně choval můj první manžel – nic takového jsem v životě nezažila. – “Vyprávěj ten příběh Aňe, třeba tak pochopí, že si musí vážit svého štěstí,” požádala mě Káťa.