Před šesti měsíci Mila odešla z domova. Její rozhodnutí nechápal ani manžel, ani děti, ani rodiče. Všichni si mysleli, že má vzornou rodinu, a tak její jednání odsuzovali. To vše se stalo jednoho dne. Mila seděla jednoho dne v práci a blížil se konec dne.
Seděla tam a uvědomila si, že se jí nechce domů. Nic dobrého ji tam nečekalo, jen každodenní život a konzum. Její děti jsou dospělé, synovi je osmnáct a dceři pětadvacet.
Dcera je již vdaná a žije odděleně. Její manžel ji vnímá jako bezplatnou služku, jejíž hlavní funkcí je udržovat čistotu a útulnost v domácnosti. Už dlouho mezi nimi není nic citového. Její syn za ní chodí, jen když má hlad, potřebuje čisté košile nebo nemá peníze.
Mila seděla a chmurně přemýšlela o svém životě. Najednou do kanceláře vešel Pavel, který pracuje na sousedním oddělení. Zeptal se jí, proč tu sedí, když už skončil pracovní den. Mila nevěděla, co ji to napadlo, ale najednou se otevřela a svěřila se jim se svými myšlenkami.
Pavel se smíchem nabídl, že s ní zůstane. Už dlouho se mu líbila, ale neměl naději, protože věděl, že je vdaná.Mila byla zpočátku také v rozpacích, ale souhlasila. Dalo by se říct, že došlo k poklesu morálních norem. Ale spali v jiných pokojích.
A ráno Pavlo uvařil snídani. Pro Milu to bylo překvapivé, ale velmi milé. Staral se o ni, a tak Mila zůstala s ním. Poté s ní její děti, manžel a rodiče přerušili veškeré styky. Poprvé ve svých čtyřiceti letech je však skutečně šťastná.
